Možná

Že zítra, půjdu na vršek hledat Slunce
Vezmu boty s podrážkou, měkkou, jak
Tvé tělo, Něžná, jestli poběžím, křísne
Škvára chodníku, budu počítat milníky
Dvě dlouhé míle Ladronky, vydechnou
Krásné obrazy, ženy s nožíky na nehty
Vzpomenu, sedíš ve slézu, nechám se
Od Tebe konejšit a kolem nás, ty trávy
Ševelí rady od Boha, chodit pozpátku
Piš stroze, jakoby nebylo nové století
Protože včera je zítra, kdy zas bude
Kultura, neboť dnes nicky třídí svět
A u pangejtu, Nietsche už stopuje
Démon odčítá čas demokracie
Praskl i hrnek od Ahmad tea
Kdosi nás poslouchá