Sršeň

Nad Trójou visí Slunce, griluje stráň

Ležím ve stínu, pozoruji most a vlak

Sršáň přistává na lesklé madlo židle

Ledí čumák, kamufláží bombarďáku 

Pošťák vakcíny Melindy a Billa Gates

Šíp hlavy 22, letí k němu dvě mušky

Malá a velká, dráždí ho, host chrastí

Stříkačkou mává, za lidojedy u vesla

Spolehám na muscy, větrají vetřelce

Vzdává to, zvedá ampuli u zadnice

A udavači Evropy už točí obručí

Falešný fantóm kola štěstí

Je jasné, přiletí zas

Alter ego

Aspoň že tak

Jdu po vrstevnici hory, mlha leze u kotníku

Hrnu její šlehačku, prst tápe chladem skály

U hlavy syčí smyčec o strunu houslí v tahu

Pohádka, chvíle ztrácí čas, stoupá do nebe

Do toho vážně vážná hudba mi sebou bere 

Stoupám za hvězdou ženy s nohama do IX

Letím s ní a druhé Já, na Smíchov k Andělu 

Kde na refíži tramvaje, hraje žlutý Paganini

Drtí nás muzika, kterou už nikdo nevymyslí

Páni, a pixle baráků na kostech industriálu

Odráží echo krásna

Éra

V sauně marxistů, není vidět průzorem hrob 

Voda tryská, budem trop, rudí jsou v bunkru

Užiteční idioti s plky digitálního komsomolce

Je to palác Vúdú, drop-In Svět, nespasitelný 

Splavuje sběr šrotu břicha stelné sufražetky

Zblitá hledá poušť, nechce kopretiny v trávě 

Strká do mne Hare Krišnou, seknu ji drápem

Vzala mi mozek, tramvaják cink, blekám díky

Čarodějnice čeká, prokletý strachy se potím

Děs větru ji potrhá cár na Cikánovo sperma

Utíkám před novou érou, začnu od secese

Sbohem malbo v kubismu, adié futuristé

S háky fašismu, zlaté časy arboretum

Marně si dám s Art Deco skořápky

Svatá

Nad pouští Ďáblického hřbitova mrzce mračí

Pitbull Velkého bratra pouští otroka v roušce

Prší, hafan na ženy v černém a štekrech čučí

Den stojí, má jejich křivky, tlačí je z panorama

Cinká cinkrle, vrže brána, vítá smuteční altán

Otevřel vrata do nebe, balada z dneška zebe

Teče slza, naše známá, dny na světě smázla

Jsou tu její děti, jejich potomci, čekají i kytice

S pozdravy do rakve, vzkazy do nebe a basa

Pandemie i násilí, které nás potupně odhalilo

Zbylo to na kráse dcer a žen, aby ji nahradily

A muži v roli bóje spadli na zem na kolena, ví

Že nenadsadí, s díky za moc kterou dala

Spí, funebrák šrouby zavírá víko

Soprán víly nese něžnou duši

Déšť mete venku cestu

U konce časů

Z homole

Mravenci

Vylezl jsem já a má bílá žena, z betonu homole

Ťulové?, navzdory Elíze a elektronické pandemii

Jedu džunglí k bílé sestře, oslepený náhubkem

Má narozky, silnici profrčí, i jiný opičí mravenec

Jdeme včas, právě na ní hoří od sporáku rouška

Ruční práce, akce reakce, oheň v pádu zdusíme

Ouvejs, v šoku jíme a balíme za rodiči na hřbitov

100 let táty, studna má trochu bláta, anti masky

Přišly také, zpozorníme, ještě nás čeká synovec

Na jiném pohřebišti, úlek, svleču se, Elíziň fízloň

Hledá jak Čeka, hlad mravence s uzdou na hubě

Prošli jsme, znovu džungle a homole, bydlíme

Skoro až dole, načerno umělá inteligence

Nelze se bavit, nemůžeme se jí zbavit

Oba nás hlídá super inteligence

Kleště na drát mám, i nože

Bože, revolta pro elitu?

Jestlipak dáš věnec

Kde pojdu

Brečím

Periferně kouknu a z kopce se očima zhoupnu

Konec industriálu šeptá halucinace, tisknou, už

Jen tiskárny tisknou, poslouchá patogenní veš

Petřínská věž trčí, u ní křivá zrcadla iracionálů

Ekonomika plná cápků Nobelovy ceny, paraziti

Konečná zpívá Bob Dylan o vraždě Kennedyho

Hledám ženin jeho zlatý památeční prsten, vau 

Carevič Šene Tóny, rokenrol, Světová literatura

Zlatá šedesátá, nikdy se nevrátí, Letenská pláň

Někdo táhne v písku Leninovy saně Utopie, blá

Sbírám tenisové míčky a házím na nahou Merry

Píšu první básně o herečkách z časopisu Ekran

Naivně píšu a píšu, přišel Rusák, mí první mrtví

Sanitka KQZ 54, porod za svitu z ruského tanku

A teď už končím za zvuků pandemie bílé mafie

Modlím se za pád trollů genderové dekadence

Aby spadnul plot elektrického koncentráku

Byla by to velká vina, moje vina

Kdybych to nenapsal

Katedrála Svatého Klimenta

Nechtěl jsem ho vzbudit v nebi, tak jsem koupil svíce

Tenké a ohnuté, křísnu sirku, oheň na knotu si rajtuje

Dnes 100-letý otec mi šlehá pocit, přitom ukážu syna

Táta tlačí, abych nemluvil o Gulagu, šouru za Severní

Polární kruh, 5,5 tisíc kilometrů tam a zpět, kde ztratil

Malíček, kde trefili břicho a hlavu, kde 10 dnů nejedli a

Chcali na ikony, bučeli Bůh není, nechce ten můj Čech 

Abych o tom mluvil, jen o Medvídkovu můžu a Praze

O sestrách a bratru, nádherné matce, o obrazech

O mých sestrách a matce, dětech a ženě

O snech, které neuměl uskutečnit

O capce alkoholu, vejci, špeku 

Asi jsem na něco zapomněl

Karlův most je prázdný

Nic není na nic

Jen nicota

Amen