Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

úterý 17. prosince 2019

Venuše (2)

Venuše sype v předtuše
Horký písek do duše
Hledám v mušli trilobitu 
Její knoflíky do úkrytu
Body z ledové doby
Křísnu křís křesadlem
Blesky plesknou Bohy
Šábrem brousí její nohy
Seberu jim divu z ruky
Jsme na poli sivé řepy
Klapají sběrné traktory
Jako obvykle zbylé tykve
Mám plán, jak uniknem
Půjčím si u ČéeSÁ aero
Pán dí, na co je Vám
Hele, letíme na Venuši
Zrovna když Měsíc šisuje
Pixlovat na ploše Jitřenky
Vířit prachem od Slunce 
Kolotoč sukně jak troud
Proudit s ní na orbitu
Počkat až bude nabito
A nahá

středa 11. prosince 2019

Venuše

Sype sen v předtuše
Horký písek do duše
Balí knoflík z bakelitu
Ráz ledového satelitu
Vzkřísí dobu pravěku
Bok po boku své Bohy
Ti se tlačí na její vlohy

A Večernici myjí nohy
Saně rakety letí v žáru
Řeka páře švy zrcadla 
Hodí sponu do pačesů 
Lány ánfasu, včelí účel 
Faktory hrábí traktoru 
Sbírá taklenc obvykle 

Copak ptá se železo?
Balím na její planetu
Dřiv než mi unikne
Nejdříve na orbitě
I jiní se jistě pídí 
Je to Venuše
A Jitřenka

Se vidí

neděle 10. listopadu 2019

Listí

Vzdychá tráva, hrabou listí, Slunce mává
Potok ledí pivo, bílý můstek, suchý klůcek
Cítím jeho oči, nasvítí ženu v letu mouchy
Andersen napadne, algoritmus pohádky
Dostanu se zase zpátky, chci být jím objat
Aby mělo ruce, měkká bříška, prsy, šperky
Chtěl bych ho o to vše obrat a zase vrátit
Najednou mi do toho spadne moře, leskne
Padnu na kolena kvílí blues romance, haló
Do písku pěně spadnou slova z love story
Hledám opratě, abych je podal, čekám bič
Kopu do tyče, nejde si to vynutit, topím se
A sám se sebou radím se, jestli se vrátím
Konečně mne chytí za ruku, mám záruku
Jsme za jedno, volám, spolu zůstaneme
Hvězdo na cinemagrafu
Navždy

Vlašské ořechy

Na konci ulice Červený Měsíc bledne
Popelář močí na keř, zuby žvýká žužu
Čekám, eFé almara polyká plast vlasti
Kolem jde z plesu Popelka, děláci v říji
Na ni řičí, zrovna beru z kapsy ořechy
Tahají ji za šos, tasím taser, čtyři laufy
Skouknu overal, jsou v dresu z kevralu
Hovno, sáhnu na bodák, hejbnu prdelí
Chvíle, děvu pustí, vyleze šofér rampa
Tři na jednu, tančím, utíkej Káčo utíkej
Ukážu flash, rej děj, jak bych si bodnul
Jednomu hlavičku, druhému nožičku
Na volant ukážu špičkou bodáčku 
Furiantsky hodím na zem ořechy
Křupají, loupám a melu ozuby
Rambovi řve motor obludy
Naposledy jsem asi
Vyhrál

neděle 27. října 2019

Signály

Telefonuji

Volají mi z nebe, že i tam zebe
Věc Měsíce shodí srp do trávy
Píšu zprávy, mažu je na chleba
Nejsem ťula, češu bez u meze 
Maceruji z něj, pomo pro kašel
Vidím, selenem letí čepice lávy
Seknu začnu kvíkat právo krále
Poslední zeleň turu do chléva
Bučí á ju, bude i v neděli
Prsty zvedám skřipky
Smyčec skřípá slzu
Sonate C-dur
Hraju

sobota 19. října 2019

Hezký den!

Poslouchal jsem B.B. Kinga a jeho hosty, zpívali o bejby: dej mi!, pak Etu James a vzniklo tohle!

Tak jsem si stoup'

Zhoupla se ulice, šustí punčochy
Padají kapky, plní žebra výduchu
Cvrnk, schoulíme se pod deštník
Polikám jí tělo, horkost se chvěje
Zakopli jsme v listí, tlí u chodníku
Vržou dvířka, někdo na psa píská
Kotvíme u lískáče, rupe skořápka
Hledám rty, vlní se jazyky, panika
Komunál spustil světla, čeká noc
Moc rychle opustíme hic, nevrátí
Cestu krátké závrati, běžíme
Kynou kaluže, myslím že
Nechci se bavit o jiné
Posbírám negližé
A duál klíče
K sobě

Ladronka

V nedělní trávě táhne žena šálu jsoucna
Na celinu obrazu letí tanec magnetismu
Kampak jdeš, optá se u rozlitého Slunce
Na čele má kapky potu, osolí si gravitaci
U kopce teče řeka, jistí život pro člověka
Má volno, dá si dar vzduchu u listnáče
Pláče v ní pocit, že jde v nebi
Bere si dojmy domů
Pofoukat bebí
Baladou