Gerbera Hotel Fórum 1989

Nevím, jestli bude z textu cítit, že mě nejdřív zaujal terč ceny
Potom okvětní plátky, ještě blizna a pestíky, že je to přesně rok
Co jsem koupil kudrnatou květinu, obloženou zelení a v celofánu

Vystál si skutečnou nádheru a bylo mi jasné, že jsem nemohl být sám
Kdo nesl v lesklém obalu pugét s barvou antuky, podzimní boty nám 
Křupaly koridou ulice, až na druhou stranu plotu, kde čekala žena

Ale na mě vůbec nikdo nečekal, přesto jsem ji koupil a počítal s tím
Že se květina nemusí darovat jen pro mazlivý hlas, také si ji mohl
Kdokoliv pořídit jen tak, nebo na hřbitov a pospíchat zrovna tudy

Zřejmě se každému zdála krásná, jasně, i mě uchvátila a převrátila
Nadpřirozenou prázdnotu ticha, tak dokonalá v hodinách biologie 
Opatroval jsem ji, žárlivě střežil, napustil vodu, zařízl stonek, spustil

Opatrně do sklenice, dal mu napít, přidal pár zrnek cukru z kavárny
Od večerního čaje, myslel jsem na ní, schovával jí sladké a zamával
Na číšníka klíčem od pokoje, cizinec platil, sám ve městě, já a kytka

Moje, šli jsme po schodech, ona se svou spodničkou pod roztočenou 
Sukní, s muzikou rádia, sklenice vína cinkaly za příslib něhy, dělal
Jsem pomalu, strašlivě rychle vadnou, ohnou se a lístky spadnou

Ani drát tlustému stonku nepomůže, tenké pletivo až ke koruně květu
Ještě že zastaví, alespoň na chvilku, turbulentní proud syntézy zlomu
Vždycky z toho mám divný pocit, snad i ve mně něco hezkého umírá

Tak na tohle jsem musel myslet ráno, probuzený se protáhl, Ona se
Dívala, pyšná a vzpřímená, že jsem nemohl přihlížet až ji odpraví čas
Sebral jsem sílu, sjel dolů, nechal snídani okorat pro tlamu toulavého 

Psa, šel jsem na obhlídku, kytku držel v ruce, napadlo mě, abych ji
Někomu dal, v mraveništi sulcovitého vestibulu, automaticky jsem 
Snímal někoho v davu, za pultem stála služba, předávala nové vzkazy

Když vedle zavoněla v červeném kostýmku hosteska kongresového
Centra, nevím, jestli mi vůbec rozuměla, protože má pražská polština 
Je k smíchu, podal jsem ji gerberu, otočil se zády, rychle vypadl, nedbal

Skóre, jel pryč, někam trádá, nechal za sebou herecké gesto a užaslé 
Ženské oči, možná je nemohlo nic překvapit, ale vzal to ďas, podle mě
Určitě hádala, proč zrovna ona, jistěže k ní patřila, k tomu slovanskému

Futru, tak jako ke mně, když jsem ji koupil na ojíněném prospektu
Ulice, aby mě provázela v lezavém podzimu do tepla hotelu a postele
Usnul jsem a zdálo se mi, že velbloudí karavana vezla Orient na bleší
Trhy, ve vodopádu vydrhla akvamarín, aby v páře zářícího berylu
Náměsíčný Měsíc říjel, obrovský jako balon, hrábl mi až na dno duše
Měkce se dotkl papíru a podle toho to také tak vypadá, dávat suché

Otázky, když nevím, jestli je vidět, že mě nejdříve zaujal terč ceny
Potom okvětní plátky, ještě blizna, pestíky a je to přesně rok, co jsem
Koupil květinu, musím na ní myslet zítra i příště a ještě než vystřelím

Do povětří střapaté šípy, vrátil jsem vzpomínku po celé dráze letu 

Tekuté písky

Trávy, jak vlasy vodnice, tekly z Kamenice do Universa
Našly pro hřeben místo v písku, bečely rovinou klikatice
Když ovce v mechu skály žvýkaly tuhu tužky Versatilky
Kolíkem pavučiny pilky, kámen desky klínového písma 

Velkou kamennou knihu, slunce ve švenku vidělo zvenku
Pápěřím šenku komína řezalo světlé vlnky, vinty stalagmitu 
Běžel jsem v keckách rýhou kaňonu a všechny krásy světa
Ticho potoka, zavřely hluk dálnice po kterém jsem přišel

Marně jsem hledal tektit, ale lidé kteří pekli křišťál v peci
Pohodili kdysi ve vodě barevné zbytky, tři kusy na ověsy 
Schované pod kalichem hlohu, našel je mozek reflektoru 
Lijáky luxů vpadly za Sumery, vyluštit necky hieroglyfu 

A žena, co v grifu zvedla sukni, se začala brodit 

Skleněné město

Slunce za determálními skly bylo líné
Nikoho neseškvařilo
Jen vařilo těsto pocitů
Zářilo, dělalo si atomy vizitu 
Ve městě, polepeném asfalty a hliníkem 
Na to tata, hodil jsem pětníkem
Když mě v bontonu, pod těmi tamtamy 
Napadl bonmot středověku
Králi patří, co je krále

A jako na bienále
Koukal jsem na malé rappery v brejku
Dole na ulici, jak kejklíři
Šly jim do tónu
Slečny v kartonu vytahaného svetru
Roštěnky, kam jdete, volali na ně
Jste tak tenký, ve šminkách od maminky 
Anorektičky, všechny ty věcičky
Nechte si tady venku
Ty svoje vnady, kalhotky a podprsenku
Koupíme vám rohlíky a blouzky
Jestlipak to máte takhle ouzký

Poslouchal jsem, řeka tekla
Toulavá babka vlekla kočárek
Zlá doba, zlé děti, zlé město, řekla
Ustlala si na igelitu
Na pětině pažitu trávy
Běžel ji vyhnat buržoazní slouha
A protiletadlovými reflektory
Porážel zaskleněné domy
Červené cihly staré citadely
Razií napadal i její toulavé štace

A nad Vidoulí, kam utíkala
Nad čertem antény mrakodrapu
Oslepení hvězdní ptáci
Ukázali práci transcendentálního terče
Nevysvětlitelné touhy mé civilizace

Za hradbou sněhu ležely sny

Vlnky bazénu smazaly žlutá péra texaských letadel
Nesmíš sám plavat! Můžeš se jen dívat ze sedadel!
Vypadni! Prý máte v Evropě ještě sníh? na hřích
Řekl lokaj a chladil si ruce suky z krystalků ledu 

Čučeli jsme na ekran: Lýtko Gauginovy Tahiťanky
Černoši jí nesli mamutí tanky zmrzlých kostek vody 
Chroupala je k hamburgeru, hryzala evoluční haldy 
Hledal jsem šupléru, abych jí v plenéru změřil faldy

Ale lokální Rádio Dallas šířilo prérií halas a zprávy
Vánice v Evropě zakryla slunce, silnice a kopce 
Nostalgie sevřela bránici, vykostila fádní dny Čech
Spěch dětství hrnul něhu, paměť po hradbách sněhu

Koně v postrojích táhli zvonky saní, párou z nozder 
Funěli na skleněné mouchy, poletovaly nad vesnicí
Na hřbitově draly jak peří slepicím olysalé stromy
Napadaly ploty, ozdobily výplety cukrovou vatou

V mátě udírny schovaly do komínu uzené a rybu
Hatla patla pekly placku, mokré gatě na litině tálu
Na háku přihřívaly z melty kávu i krupicovou kaši
Opřené o sosáky vázaly mašli nemilosrdnému času

Našel jsem je ve škvarkách reminiscence
V ajnclíku prosil Boha, aby sen nekončil

Stopy absolutna

Uprostřed lánu, na horizontu omrzlého pole
Viděl jsem hráze řeky, zob kejváka havrana

Vleže, kyvadlo hvězdy, tětivu kolesa mlýna
Na horizontu, roh hojnosti, komusi rozdával

V Branické, civilní deště asfaltu kryly sněhy
Zněžnělí ptáci ryli do pevnosti baráků věže 

Troufale bosí, šli věšet otěže zubatého klíče
Na ledové misky nebe, tyč kaligramů světla

Díval jsem se a prosil Boha
Abych je namaloval

Atelier

Nanesl jsem poslední kapky barvy
Šedesát obrazů v obrazu
Shrnutých pod břichem
Ve směru hodinových ručiček
Zatočených do culíku studně
Obraz ležel na zemi
Svlékl jsem se do naha
Stoupl si v ponožkách
Na velmi jemný papír Japan
Šlapal 3600 vteřin
Po všech těch kapkách krve
Zelené tváři rybníka
Mracích modrého nebe
Marně, tak marně 
Hledal pravdu

Biograf

Měl jsem v pokoji okno, jak jinak
Přesto se z něho nedalo koukat, skákat
Nahýbat se, vidět na ulici, stát na římse

Něco neobvyklého jsem dělal s touhle tlustou 
Zdí, sedal si na postel, objal rukama nohy
A díval se skrz dvoumetrovou úzkou tubu

Až jsem měl dojem, že pobývám v kostele
Že mě zasáhl čas, musím jít a barevné iluze
Zalité do sklíček intarzie mi svítily na cestu

Klepu na vrata, obrovská kování dveří mě pohltí
Bez povšimnutí minu misku svěcené vody
Položím těžkou bundu na pult, hlavu dám do dlaní

Opatrně si kleknu na čas oleštěného dřeva, pokorně
Položím ruku na zmatené srdce, otevřu zpěvník a
Klenby chrámu mě přidusí tak, že jsem omdlel

Lavice skřípla, žádné avízo, hodinu jsem byl pryč
Potom čísi koleno vrzlo, ruplo mi v hlavě, mozek nařídil
Abych se probudil, otočil se po jakési ženě, tak mile

Milostivé, že asi ví všechno o životě, když mě mokrého
Přinesla ze svěcené vody, usmál jsem se na ni vděčně
Zvedl kamenná žebra střechy, uhladil dlaní strop

Šel pryč, po hradbách až do pokoje, otáčel se kolem 
Nikdo nikde, jen po hladině Wisly kráčel Ježíš
Volal jsem na něj: - Nepřehlédl jsi mě?- ani se neohlédl 

Sedl jsem si na postel, podíval se přes čiré sklo v rámu
Kdosi šel po malebné cestě a na široširém nebi zpovídal
Tuláky s károu, vezli zprávu pro samotného Boha 

Měl jsem v pokoji okno, jak jinak