Pospíchám z bazénu, časová tíseň, někdo je v sauně
Byl jsem tu drahnou dobu sám, sedí tam Top známý
Neví že jsem hluchý, rozpovídám se, mlhavě kraksne
Nevím a pokračuji, omlouvám se, jasně kolabuje, né
Děsím se, pak jej z horka vytahuji, dech biče z dřeva
Opaluje, jsme nazí, slibuji, pomůžu, tlačím do sprchy
Je tuhý jak socha na pangejtu, na kachlících zachrčí
Had smrti, polonahý žádám někoho ze špitálu, přijde
Vracím se, jemu oznamuji, je pořád ztuhlý v křeči, he
A mele něco, že chce ještě ženu, vidět louky, Slunce
Zmizím celý mokrý, ve špitálu vyzvedávám legitýme
A ohlásím, co se stalo, jak to že jsi mu nezvedl nohy
Řekla, to se nezapomíná, ani po 54 letech, chlapče
Zmrzle koukám, protože to vím a na to zapomínám
Na měsíc a jeho stříbro, ještěže máme pod ním
Bydlo, že máme děti a jejich děti, jejich rozum
Souhlasí s tím že koupíme nepopsaný hrob
Začínám vybírat na ně, jasně že básně
Ony ztuhly, nebudou tam truhly, jen
Ten popel a první věty od Boha
Blues o životu záchranáře
Deset nejdelších dnů
I jiné z života
Ámen
Takhle: komentovat autenticky příběh kolapsu dlouhodobého známého, který se mi ztratil před 40 lety ( pak jen sem tam ) byl pocuc!
OdpovědětVymazatOhromený a ochrnutý sám bez sebe jsem se bláznivě choval při pomoci a nepomoci člověku. Bylo to v sauně, do které sem tam chodím, a dívám se někdy z okna nahý na hřbitov, kde budu asi
ležet. Smál jsem se sám sobě, jak předem popíšu hrob básněmi, a bác ho!
Hezký den Hel, hezký den!