Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

sobota 25. května 2024

Terraformace


Už pokolikaté, když běžím přes můstek potoka
Láká Google k metamorfóze, teplota a horotvorní
Tlak, pararuly stéblaté, kde mám pocit, jdu z hlubin
Vesmíru, Servus, potkám Goetheho duchovní Svět
Metamorfózu, proměnu biologie, kde si stvořím ženu
V sukni, která pomůže, už v ten moment, i když neví
Stejně jak já, máme Covid-19, fuj, držkami očkovaní
Vakcínou na zabití, jsme anténa jak Gongy z Wuhanu

Už pokolikáté, jdu přes mostek, Slunce pálí, hučí pomalé pole
Je posečeno, sláma se nadnáší, mám horečku, volám, dej mi
Vymodlená, co se nadnáší, přikryje mi její Mongoltfiérů balon
Jsem v půli kopce, ještě to mám tak kilák k silnici a rozhledně
Po pravé ruce hučí remíza s vodou pro zvěř, klepou se stromy
Svlíkám se, šílím, tah Marsu na flák podhoří, kolonizuji Moravu
Nevím kde jsem, voní z podzemí nafta na prášky, vrzá kejvadlo
Budím se, studí mi, sedím nahý na pangejtu u silnice, Slunce šílí
Jdu zpátky, nejdu, potácím se, zesláblý beru hůl na halucinace
Remíza, na zemi leží složené oblečení, kouknu k nebi, hledám
Stín imaginární ženy, za zády leží práce pro terraformaci
Probouzím se, jdu domů, nesu si nemoc, vezmu prášky
Koupil jsem na černo, věděl jsem, že jsou to žvásty
Co nám nadělí zbyteční akademičtí sráči
Naučili se ve škole hovno!

 

Bůstr


Ošetřovatel zdraví, je Vás více než moc
Já, čoveče, hledám si moje lehátko, có
Jaký maj v televizi, ošetřovák mě poučí
Plný závisti a převahy, blbí vtip přednáší
Mám horečku, 200 tlak, dáme ti píďalku
Čramp, normál Baťa, za 3 dny šel na to
Sedím na křesílku z druhé ruky, slizouní
Volá v hábitu neumě drclou dobrovolnici
Ať na mé straně píchne každému kanylu
Šplhna Merry, její děravý hábit ukazoval
Kalhotky, někteří ječí bolestí, mi čumíme
A když u mne poklekne, krev mi vytekla
Tak znovu řekla, kývnu a zase ucmrndla
Zoufale to přelepila, přes hodinu čekám
Doktor, Král barikády, nejsem očkovanej
A mudruji, jestli ho praštím, jo, když mne
Pošle k větráku, uteču, než bych tam ujel
Vzpomněl jsem si na prášky od pašeráků
Mám je doma, ale hořím, asi odejdu, áno
Řekne pobočník smrtky, nezdechnu, proti
Začnou zdravotníci aplikovat životabudič
Čumíme na zadnici, hodiny tikaj, kape to
Pomalu a jistě, jsem poslední, první končí
Sesouvá se, neposlouchají nohy, ztvrdne
Nestačí na 8 kroků na záchod, nejde, vau
Jeho žena šílí, jde jak socha, útočí strach
Spotím se, smrdím, myslím co ta válečná
Jeptiška, krev mi teče do směsi, a pluje si
Zas a zas zdravoťák ji odstrčí, něčím slepí
Vzteky utrhne monitor času, vzteky vhodí
Za má záda, život kape a zas krev do něj
Urve nový počítač kapek a šup za krkem
Zkusí ručně, kape a kape až dokape
Od stropu se odlepí top holografie
Josef Mengele čeká na maso
Aby se z kohosi nažral
 

 

sobota 18. května 2024

Ladronka



Na Kolečku mě tak jako žena, pohladilo Slunce
Křupe písek, stromy se halí listím, na nich ptáci
Jak v práci klovou asfalt, hlavou mi tančí blues
Chlap zkouší Slunce, rozsvítí šípy nahé rameno
Ani nedutám, funím po kopce, vrtí se tam špitál
Jdu sám, v koši špetky snů, snítek vyryje totem
Někdy pošlapu pot a lidský fetyš, ájej, a nahoře
Válí muzika, kouknu na hoře města, kde je řeka
Potkám lidi, fouká, spěchám po rovině a v trávě
Leží na dece rodiny, hekám, nesmím se zastavit
Spěchám k stadionu, 1960 Spartakiády vcucnu
Brčkem limo, na oku mám monokl a balím holku
Ztuhnu, kudy kam, zpět a tudy, a z druhé strany
Na černé pivo, tam si sednu, kde seděla vnučka
Měla zmrzlinu, a domů jsem ji chtěl vést za ruku
Nemusel, už to znala, žuchla k nám motorkářka
Drsoň s blemty, rozdává se, vytlačím nešťastnici
Teď tam sedím, odpočívám, a jdu dolů na bazén
Saunu, budu tam sám, až začnu žebral o strach
Otevřu pach nemocného Světa a opět jdu zpět
Do historie, objevím matku, otce, sestry
Ženu, děti a krásné vnučky, zas
Budu křičet plný potu
O naději