Měl jsem slabou chvíli, šel do sauny a plavat
Tam kde se koupal Rudý Car a sedím takhle
Na koulích jako on, Slunce rozsvítilo krví zeď
Utrápeně visel Svět na špejli, vrací mne zpět
Dávno tomu, Nebe valí vesnicí vločky sněhu
Na chóru figuríny děvčat namočí v altu něhu
Farář jak na letišti, máchá plácačkou v tónu
Budoucí Madony mne zavedly až do dneška
Stojím za obřím sklem nahý, stáhnu žaluzie
Po ixté hledám v lajně hřbitova kus hrobu
Jako vždy přišel stín totality z Rudé Čáry
Maggie, viděl jsem Braniborskou bránu
Obrácené intelektuály, konec kultury
Nahoře i dole, jen ex panzerfausty
Najednou nikdo nikde, mem fučí
Voda je čirá jak v Karibiku, á
Jsem tu sám, jenom já, a
Plavčík palcem nahoru
Volá jsi můj Rudý Car
Cha chá, chápu
Děsí ho vše
I Amen
Autor Milan Bukovecký
sobota 23. prosince 2023
Nemocnice Na Homolce
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Vážený pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatparádní báseň!! Jsem tak ráda, že ji mohu zveřejnit zde na Vašem blogu... moc se mi líbí! Jste skvělý a skutečný básník.
Přeji Vám krásné sváteční dny a pohodu.
S úctou
Hel.
Říkáte parádní. Až jsem se lekl. Faktem je, že když jdu plavat a do sauny, má to na mne zvláštní vliv. Jsem úplně hluchý. S nikým nekominukuji, když tak odezírám, musím se hlídat, tlačí do mne obrazové vidění, hlavně píšu básně, které zapomenu. Díky Hel, Opatrujte se, zdá se, že Vaše básně, muziku a rozum potřebuji.
OdpovědětVymazatHezký den!