Staroměstské náměstí 29.12. 1989

 

Milan Bukovecký

Praha, Staroměstské náměstí 29.12. 1989 večer

• KARNEVAL

Jako déšť parašutistů spadli mladíci s kytarami z nebe

Zpívali písně bardů které zlidověly, počasí milostivé, mínus dva

Potom přišla Evropa, bohatá a inteligentní, vzpříma, šmik

Přes rozstříhaný a poválený ostnatý drát, už toho bylo dost a

Velká tlama náměstí chrastila žulovými kostkami na ženy

V dlouhých kabátech, upíjely z láhví víno zvědavýma očima

• Na klopách placky “ Líbej mě, jsem Češka “

Pořád jsem se ohlížel, jestli mi někdo nevyrve myšlenku, pak

Zvedl dívku na záda, prosadila se za krk, živý periskop

Koho a co vidí, úplně horkou noc červencové pouti, kde jsem

Jako kluk ani nedýchal, a díval se oknem na špičkách

• A ženská lýtka tančila

Sukně, Bože, jaký plápol, pohanský var, byl jsem šťastný

Modré nebe, hvězdy padaly na středověké a secesní baráky

Žluté neónky brázdily objednanou střechu, blískaly foťáky

• Drželi jsme se za ruce

Udýchaně posilovali lidský řetěz “Smím prosit,” špitl jsem, vzal

Do ruky Svobodu, přestože mi valčík moc nejde, točila se a točila

Blonďaté vlasy jí plály, roztáhly se do každé ulice

Sedly si ke každému stolu, nechaly si nalít kávu

• Já šel pěkně domů

Pěšky přes most, nasedl do auta a když jsem se umyl

A vklouzl do postele, měl jsem pocit, že se už tak nebojím

Že mě to nemůže minout, celý ten svět na který jsem tak dlouho

• Čekal

Přesto se mi v hlavě honil hlídací pes, zíral jsem na to

Pokyvoval nevěřícně hlavou, jako muž 

Který vyhrál zčistajasna

• Milión