Pošťák je u branky, žena jde vstříc
Čeká dopis, má roušku, ou ti idioti
Stěžuje si doručitel, je to o žvástu
Zaječí na mne vrátný z nemocnice
Idioti, není na mol, co si Vy myslíte
No, idioti, musím mu přitakat přeci
Šlehám elektromagnetické Slunce
Krájí mi oči, kráčím po očku do něj
Side step, vrážím pak na jeho kolej
To tedy ne, vole, mečí kolemjdoucí
Utři hubu, dí mu svalovitá děvenka
Jsem tam, udivený sjíždím na oceli
Žhne, cedí atom, čekám cáry máry
Boha jeho nic, hlava hraje candrbál
Na nebi se kříží čáry od tryskáčů
Kačena tlačká informační bláto
Láry fáry, zpívá pták jarabák
Džéz
Tak nevím jestli se bude má sbírka básní jmenovat Nebe nad Ladronkou, nebo Džéz, to byste mohla klidně připomínkovat, jste už dost zralá na to jako básnířka a kritik, četl jsem si Vaši produkci a je toho dost na přemýšlení. Kdybyste mne pustila na někdy archaické názvy, mohla by to být pecka! Stačí se zeptat Targuse, tomu jsem moc ubližoval, u Vás by se neuvěřiteně mírnil! Díky za spolupráci, klekám jako Goethe na zem, právě jsem praštil o ni kloboukem a odvolávám co jsem bídného napsal! Opatrujte se, a pište o závod v hezké dny! Milan Bukovecký
OdpovědětVymazatVážený pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatto je báječné, Vy budete vydávat sbírku básní? Moc se těším, blahopřeji k rozhodnutí a jsem nadmíru zvědavá!!
Na připomínkování absolutně nemám a ani bych nepovažovala za vhodné cokoliv komentovat; každá báseň svým způsobem je jakýmsi Prostorem, pro sebe, pro ty druhé, jen se do něj vydat, chtít objevovat, dostat se až k nejskrytějším zákoutím, zakusit, prožívat...
Vážený pane Bukovecký, nevím, jestli jsem Vám správně porozuměla, ale pokud by Vás bavilo cokoliv použít z mých textů, možná bych byla překvapená jinou, tedy Vaší vizí. Ale podotýkám opětovně, nejsem básník, nemám dar slova, všechno je u mě lopotné, a popravdě, nikdy jsem básničky ani neměla ráda, dokonce se jim vyhýbala, to až posledních pár let jsem okusila něčeho, co mě přinutilo psát. Nu, nyní opětovně jsem v období více matematickém, na psaní není čas.
Mějte se krásně, pane Bukovecký, a moc se těším...!
Hezký den,
Hel.
Zdravím z Ústavu národního zdraví. Přečetl jsem, zadumal se a odpovídám. I když básně málokdo čte. Vy se už nedáte přehlédnout. Na mou lehkou agresi nemusíte reagovat, jen jsem Vás chtěl postrčit. Navíc jste matematik, umíte si to sestavit, pomůže Vám biologika a opustíte rozcestí. Přeji úspěchy, hlavně ve dnech, kdy nadčlověk nás břibrzdil! Hezký den!
OdpovědětVymazatP.S. Knihu básní dám do šuplíku! Píšu román Měděný žlab! Musím ho dopsat. Chtěl bych si ho vzít sebou do lágru, až nás teomarxisti zavřou!