Jdeme spolu dolů k řece, křupe šotolina břehu
Líbí se mi kasaná sukně v písku, líbám Ti nohy
Leží tam lopata, beru ji, abych si stopy schoval
Pak zvednu kámen, vydechne, házím do dálky
Brodím, máchám vesly pramice na zvuk lokálky
Beru to z gruntu, havlenku namočit, a zasadit
Táhnu batoh na mélšpajz, do loďky ho pohodit
Vzal jsem za to a na druhé straně zabodl lano
Pomohl Ti na zem, Tvé tělo se ve vlně chvělo
Vzal jsem za to, zlato, fešné léto žene zimu
V regálu konzumu si koupíme táfli čokolády
Až budeš mít chuť, nalámu ho na kostičky
Miluji Tě, jdeme do pramičky
Vždycky tak dýcháš
Nahoře nad Trojou jsme měli jeden čas zahrádku a domek, který na nás mával z terasy. Těšili jsme se na sklizeň hroznů z pár keřů, známým jsem pyšně říkal, máme vinici. Nejraději jsem přeháněl, kolik padouchů jsem zahnal, vážně, jednou tam žili celou zimu a neobjevili sklep a zásoby všeho možného, možná to měli rádi tak jako my, faktem je, že nás přestali bavit a opustili jsme to, přestože to tam bylo krásné, jak jsem napsal!
OdpovědětVymazat