Ramanujan

Bylo to v roce 1971. Zrovna se podepisoval souhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Kádrovačka Ká seděla v komisi a vypálila, tak souhlasíš, soudruhu, nebo nesouhlasíš? No, souhlasím, ale, urazilo mě to, říkám. Komise zkoprněla. Kádrovačka, vysvětli to, nebo se zastřel! Zastřelím, na schodech Národního muzea, vypadá jak ementál. Předseda trojlístku, ředitel, mi zabránil v dalším rozjímání a povídá, myslel si kluku, že sme si to měli vyřešit sami, že? Tak, hele, vypadni, čeká tě v kanceláři nový zaměstnanec, máš ho na starosti, ne abys ho zkazil, je takovej plachej, moc nemluví, tak už běž! Zachránil mě, dej mu Pán Bůh velkou slávu, zachránil mě několikrát, klidně by mi dal dceru i za manželku, ale to už jsem měl Božskou. Nemluva čekal. Ramanujan, představil se. Seděl mi na židli a kouřil. Na mém stole ležela krabička cigaret, popel klepal do koše. Každý šluk, který byl příšerně hluboký, skoro jako pád do Macochy, doprovázely oči. Fascinovaně jsem čučel na člověka, který, podle mého, zrovna spadl se stromu. Pane Ramanujane, budete mít na starosti… Mlčel. Podal jsem mu brašnu s nářadím, serepetičky na mytí oken a vedl ho představit. To je nový údržbář, povídám. Na každé z poboček, vždy něco nenormálního provedl. Tu si půjčil psací stroj, ukázali mu, jak se s ním zachází a za 3 měsíce na něm uměl. Tu si přinesl polský časopis Bridž a překládal si ho do češtiny. Vy umíte polsky, říkám, ne, ale naučím se, dal si pořádného šluka a naučil se. Tak se lehce naučil i anglicky. Začínali jsme si o něm šuškat. Jednou mi povídá, mám první třídu v šachu a porazil jsem velmistra, jakéhosi Rusa (nevzpomínám si kdo) i Kaválka. S Judkou i mistry světa v bridži. A já, šachy jsem sice hrál, ale jako ťula. Chceme vás vyzkoušet, zvu ho mezi vzdělanou elitu. Kolik kusů espézetek se může vyrobit podle současného systému, zadáváme. Dal si šluka, obrátil oči v sloup a vypálil cifru. Počítali jsme to dlouho. Byli jsme 3, on si šel po svém. Měl návštěvu. Přijela láska, Judka, měla průser, vyhrála v Maďarsku LOTO, nechtěli ji výhru vyplatit. Byla to jeho dívka a partnerka na bridž. Přišel za mnou, potřeboval peníze, velkou hromadu. Já nemám, povídám. Nevadí, říká, stačí mi, když se mnou pudete hrát karty. Šel jsem, kouřil, pil, a když jsme odcházeli, mohl jsem si koupit auto. Božská moc hartusila, nejsem agresivní, fakt jsem děsně smrděl, ale to auto bylo bílé, embéčko 1000, Božská si do něj sedla, to už měla pupík, koupal se v něm syn, jeli jsme na návštěvy, na hřbitovy, na hrady a zámky, do Budapešti, vezli jsme tam Judku, skončilo ji povolení k pobytu, Ramanujan brečel, neměl pas, dal jí peníze, šli znovu do Lota, vyhráli 1,5 milionů forintů, Judka čekala, až výhru vydají…

___

Je to klouzání po povrchu mého Ramanujana. Někdy, a dáli Bůh, tak pochopím to podstatné, co fakticky uměl a nepřátelská doba mu nedala možnost. Pak to napíšu!

Hezký den

Milan Bukovecký

09. 04. 2011 | 09:19

Odkaz: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-klan.php?itemid=12780