Chci candáta, mluví táta, kašle do mulu
Hej, dneska mě dostaneš ven ze špitálu
Hodina hezká, sní své cinky linky, šlape
Kradu doktorský plášť, jedem do života
Na nábřeží leží Slunce, lodička ve stínu
Lesknou se okna domů, střepy ve vodě
Závratě, ženy na lopatě jdou po mostě
Ještě bludiště, prosím a jedem na rybu
Podpírám ho, podkova na másle, vodka
Ještě cigáro, šmolkové oči, blýskaj
Svět se točí, dnes nebrečí
Ani náhrobní kámen
Výtečná báseň!
OdpovědětVymazatDěkuji, vážený pane Bukovecký, jsem šťastná, že mohu číst, a také, vážím si našeho spojenectví.
Přesto, cítím jakousi úzkost. Držte se!!
Hezké dny Vám přeje a pevné zdraví
Hel.
Díky!
OdpovědětVymazatMomentálno okomentuji tak trochu rozšafně: cítím se rozřezaný na malé kousíčky, připodobnil bych to k Chruščovovu náhrobku na Novoděvičím hřbitovu v Moskvě. Jeho rozsekané kousky jsou vloženy do rámu tak, aby uprostřed trčela jeho uťatá hlava.
Tak, a to bylo vše, jediné co mne teď drží šťastného, je vnučka.
Přeji hezký den a opatrujte se, Hel!
Milan Bukovecký