Spadl jsem, upadla lyže, helma a sluchátko
Ležíme ve sněhu, kámo tak, nevíš kde a jak
Musíš sát, něco jak dětskou tříšť, sníh kotel
Pech, nejsem tam kde jsem, běží duo dech
Osamělý, sklání se, děvče s žíněnými vlasy
Heřmánek pubertální lásky, hej, není mi nic
Krápe, z mraku padá voda, děvče jede pryč
Zkus vstát, šlehne závrať jako bič, směju se
Kopec, dá štěstí, po nebi chodí osud zvěsti
Má závoj ženské krásy, mé vidiny, křivky
Rezonance, romanci pro život
Asi to byly mé poslední lyže. Uzemněný pádem do rýže ledovatého sněhu jsem si koledoval o úraz. Kolem to švihali borci. Zavřel jsem oči a teleportoval myšlenky na všechny ty kopce, co jsem sjel a počítal pády. Moc jich nebylo! Teprve teď přibývají.
OdpovědětVymazatCo všechno člověka napadá a potká, když se nacpal mezi sladké sny buržoasie.
Hezký den!