Potopil jsem se, až na druhé straně silnice
Holubi visí na fláku pilíře a temují sobě trus
Trousí ho přilepení na zipu, bojím se o auto
Pekař zaspal, nebudu drobit makový koláč
Nedostane ho ani zrzka na poště v Řepích
Přesto, třikrát plivla, tfuj tfuj tfuj, máš štěstí
Teda, dík, tfuj tfuj tfuj taky a veselé svátky
Šlapu od ní, v rytmu přeslazeného cajdáku
Tak podprahové amplióny vhání do očí slzy
Jsem v ruce démona, bere mě k sobě ulice
Nic není náhoda, domy jak kopce cementu
Na nich skla brýlí vesmírného dalekohledu
Všude se leskne eloxovaný hliník, musím jít
Je to tak těžké přejít, kandelábry, jakobych
Byl zloděj v bance, jede ponorka tramvaje
Padá mi rohlík, holubi se na mne vrhají, kšá
Bláho, koupil jsem jim je žluté u Vietnamce
Jdu po rozmazané zebře, mrzne a práší se
To perutě, zmačknu rádiový klíč, kýč auta
Tfuj tfuj tfuj, kastle čistá, zapnu vlnu eFeM
Dám hašlerku, dám to, dostanu se domů
Alelujá, chraptí bítník
Alelujá
Záblesk stesku, něco jako Sentimentální Johny. Mohla byste sem tu píseň hodit?
OdpovědětVymazatZazpíval bych si ji s Vámi!
Hezké dny!
M.B.
Pane Bukovecký,
Vymazatje to ta píseň, kterou máte na mysli? - Vložila jsem ji pod Váš text. Pokud není, prosím, zkuste přesněji ozřejmit, o kterou jde, není problém ji vyměnit.
Jinak, četla jsem Vaši báseň několikrát, je výtečná, je z ní poznat i ta rozmazaná zebra! Ale tenhle obraz z mnoha, u toho jsem se zastavila asi o něco déle:
"Nic není náhoda, domy jak kopce cementu, na nich skla brýlí..."
I Vám hezké dny, vážený pane Bukovecký.
Hel.