Na periferii v kopci, nám požírá žíly špitál
Potkám kotelníka,
Čoveče, co tam léta hoří, snad nepálíte údy?
Neé, kuchaři smažej cibul,
Kecy, děláte na nás pokusy s hořčicí, lítá
tu v čepici Yperitu, stop to čeče!
Ftipné, chlape, pálíme filcky, dycky se zblijem
dřív, opijem, kurva práce, dyž se vo ni přijde
hele, intelektuál, napiš, smažíme na snídani
míchaný vejce a chytrej, co bylo dřív, slepice
nebo vejce, inženýrskej?
No slepice, dycky!
dyk to znáš z domova, máš tam na to holku
dávej si na ni pozor, aby ti plpe, ňáká kurva
lichvář, nehodil na domek křenovou bombu
a měl bys hned po prdeli, ve, a jinak, dobrej!
Co jako?
Den, ve, den, ámen, řek by farář
víš, a každej den, ta cibul smrdí
straší jak Černej pátek na burze
du koupit masku
oholím pejzy
a čekám
Fučák, jak napsal můj kamarád Milan Pávek, opiát!, vyklepanej přímo z makovice.
OdpovědětVymazatVysvětlím. Skoro každé ráno, když jsme v Praze, většinou dost smrdí, sem tam i voní, kol dokol z nemocnice, smažená, či co, cibule. Napadají mne různé myšlenky, až hrůzné. Pamatuji se, kdysi jsem běžel z Vypichu domů, mžilo, zrovna ten den zabili v Itálii Aldo Moora, když big zřízenec nemocnice, jinak milenec jisté řídící rudé feny, tehdy měla "možná" problém s distribucí nebezpečného odpadu, snad nešla kotelna, či co, nebo komanči šetřili, tak její vlezdoprdelka, zřejmě, aby ji udělal radost, a setřepal z ní starost, pálil nebezpečný odpad ve stráni nad nemocnicí. Byl to úchylný kouř z mulu a kostí atp., dostal se mi do nosu a mozku, dodnes ho tam cítím, a jsem od té doby citlivý na jakýkoliv nemocniční smrad. Protože to mamlas dělal jisto jistě několik měsíců, někdy nárazově i další roky, myslím, poctivě, až do ztracena a protože jsem ho znal, tak jsem se zeptal, co že to jako dělá za zvěrstvo?, jednu dobu totiž bydlel naproti v baráku, nastěhoval se k ní, byl monstrózní biorobot, lezl ji do um gala gala, a ještě ke všemu, jak samčil, strašil celou ulici. Coby, odpověděl, já nic nedělám, co blbnete, lhal a ukázal mi všech 72 zubů člena pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Sklapnul jsem, Hel, za to teď jsem upovídanej, a znovu mluvím k té vůni cibule! Bojím se, že se historie opakuje, možná v podobné verzi, napadají i mne jiné konotace, možná někdo někde otevřel Overtonovo okno.
Hezký den a opatrujte se!
M.B.