Na přepážce v secesi nabízí pošťačka štěstí
Lištička: stačí třikrát škrábnout korunu o los
Nic, jen hazard a jeho verze, jak polykat iluzi
Nenechám si to zkazit, musím, celý ten kilák
Lije, jdu kose bez horizontu, dolů ke kostelu
Pasáž, fajny slovo, a v útrobách její cukrárny
Ženy už věší kabáty, ou, vypustí futro cukru
Hotel Belvedere, páni, vhodí zpět šedesátky
Jako bych šel v kopřivovém oblečku na čaje
Nedělní odpoledne pro mladé, rokec a twist
Slijí tětivu vzpomínky, brusle mi brousí švec
Pche, Lajka a Gagarin, tam kdesi krouží věc
Přes ulici, našinec u hospody blije, neva, lije
Kostel, někdo si koupí sobě, postel v kryptě
Jak tě něco bolí, zeptej se Boha, říká máma
Jo, mami, až skončí bílá tma a hra o prostor
Půjdu znovu, sem dolů a pošleš mě koupit
Semka domů, bramborový salát a housky
V bytě bude vonět mír a jasmínový čaj
Balada, mám vnučku Annu, mami
Povečeří s námi
Sen
Ta je krásná! krásná báseň, pane Bukovecký...
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
Hel.
Dík za kytičku! Když se mi to povede, chodím na schůzky se spolužáky na Letné. Většinou vystoupím u Sparty, v létě na Hradčanské. Vždy mně to dostane. Někdy jdu až dolů, ke kostelu. Objímám všechny ty konstruktivistické baráky, secesní a měšťanské, tramvaj, velkolepou ulici, jdu její zašlou slávou. Vždy tam potkám rodiče a symboly, někdy, když vím že se to stane, čekám na to poslední, páru z kanálů. To jsem nejvíc spokojen.
VymazatHezký den, Hel, a opatrujte se!
M.B.