Drážďany

Jdu k řece, bzučí louč nohy očouzených kostelů

Sešlapuji po kostkách z žuly poďobané fosforem

Poprvé si uvědomím akustický dech smrti z auta

Uvařené hlavy muže, jež se plnou rychlostí otřel

O futrál houslí, šik hudebníka s partiturou v ruce

Sáhl na nás Moloch, zpřítomnil mindrák muslimů

Ze sexuální revoluce, a evropské Iránky Salmana

Rushdie, jdou, přestanu se s nimi bát krve teroru 

Tak, a na náplavku jedou veteráni aut, houká loď

Startuje technický um minulosti, ruské trumpety

Petrohradu, kus pro vkus severu, začnou housle

Jančí na struně krásna, cesta je jasná, jdu k řece

Stopy v písku, dětské bábovičky i na vršku duny

Něco jako lískový ořech, nic není nanic, blýská se

Střecha kabrioletu, pomáhám jim přikrýt kabinu

Ženu fotím z anfasu, pak se zipem vzadu kmitá 

V sukni, mění se v umění, život s ním jen pro ni

Vezmu ji za ruku, sníme na klimatické pláži

Osiřela, zve si na silnici běžící motory

Duch místa konečně vyhnal ďábla

Podzim se sám zbarvil zlatem

Lampář začal rozsvěcet

Malíř mi podal plakát

Je o impresi

Moje řeč