Kultura

Šlehám dvě vejce, sůl a pepř, zpívá kvíčala
Otočím se a zbrkle mi ulítne šlem na pánev
Den kouká, jak elév omeletu rozlije a zpeče
Běží k štaci tramvaje, až mu řidič pak ujede
I mě autobus odfrčí, vidím se v jeho zrcátku
Konečná, sedím za volantem káry, svoboda
Sahám ženě na kolena, drze žvatlám, krása
Jedeme do divadla, tichý motor, ozvučí jak
Komedie delĺarte, nikdo není sám, jsi divák
Co schod, to objekt z mozaiky, žena v sukni
Přestávka, jdu na pití zdola, míjím ideogram
Sedí, bojí se, že přijde o místo, je má pastva
Jednou za rok Říčany, a dech beroucí herci
Amatéři, lepší než nejlepší scéna, i vstupné
Dobrovolné, raut a nikdo není opilý, jen noc
A smích tančí, tak lehce, džajf, nejsou sen
Je tma a Slunce někde jinde fajrá k životu
I suché mosty cesty jsou někdy krásné
Chtěl bych to ještě jednou vidět
Na cestu rozbít prasátko
A rozlitá omeleta?
Na tu ujíždím