Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 4. června 2017

Rudolfinum-Pražské jaro

Schody Rudolfina metli metaři pometly
Povrchové stopy, kečup a igelit zametli 
Mendelsshon už ždímá Valpružiny noci
Úmysl akcentuje oktetu scherzové věty

To když mně je jak jemu, mám v chlívku
Minutku na sváču, rohlík a láhev mléka
Zákon času na bradu stéká, dny s trolly
Vyšlápli si i na Šostakoviče, jeho tenze

Slast Lady MacBeth Mcenského újezdu
Žene smyčce k ženám na schod varhan 
Enescu hledá na Boulevard de periferie
Paříž, a její lampář nám pomáhá 

Najít svět pozlátka 
Děkuji

1 komentář:

  1. Seděl jsem uprostřed druhé řady. Houslista se snažil, ty jeho štíhlé prsty, kudrnatá hlava, nadskakoval, podíval jsem nahoru, na bidlo, na lavicích seděli lidé a nadšeně tleskali. Schody Rudolfina tekly na náměstí. Připadal jsem si jak u Felliniho, švenkoval jsem očima, nádherný podvečer s hudbou.

    OdpovědětVymazat