Kulhám podél špitálu, kde jsem kdysi čekal na smrt
Někdo tam mlátí do nóbl kostrukce, pod oknem pes
Kňučí, pacoš brečí, vybuchne jeho žena, proč dnes
Tu někdo dělá, proč je nepřeložili, otevřel jsem hubu
Vzpomněl jsem si na tátu, na ty jeho modré oči, ten
By ječel u konce křupky civilizace, dávno zná báseň
Co napíšu, chroupal cibuli a česnek, spadl do vodky
Také byl za Alfa minus, paměť na básníka Šefčenka
Bohyni Bulgakova škrtl cigáro, skousla si machorku
Prý je tabák bijec virů, které ďábel po světě pohodil
Vytáhl z báglu trumpetu, a sváděl do medu džezu
Krásu ženy s vlnou těla, prsy, vlasy, vyklepl slinu
Papá spustil svět nahlas, vzpomínal na dcery
Na ženu, kterou medvídek opustil, na syna
Zřejmě zakopl, vida, válečný invalida
Teď nám leží na hřbitově pod tůjí
Civíme na obou rodičů osud
Modlíme se za jejich spolu
Tak nějak, třetího osmý
2025
