Matka

Byl to kruh světla, které mne nutilo pobýt
Škrabat led z žulové desky na jejím hrobu
Teď je bez sněhu, letí vločky, není Ti zima?
Sté první narozky, věčná duše Mámy mlčí
Sestry, žena, vnučka, se schovaly do auta
Shoří svíce a měl bych se modlit, Bůh čeká
Koukám na její Túji, za ní naše pole a Hora
Kutná, rána, solar plexus, kříž nesu a holá
Hlava, mínus dvacet, farář nás neosahával
Vzpomínka, pořád mám pod matrací, Jana
Masaryka, rychle se modlím a lámu strach
Mé hlavní město, Já tam, i mí zachránci, jo
Mniši, moc vyděšení mi žehnají, máš holku
Rudí, moc primitýva, vokaž sem vobčanku
Nemám, je mi třináct, stop, budím se, reál
Jsem u stolu restaurace, krásné ženy sedí
Nádherná vnučka pozoruje stín historie
Všichni se dobře baví, jíme príma jídlo
A venku čeká to nejlepší
Mašíbli demokracie
Útisk útisků
Jo Mami
Jo!

 

Bezdomovec

Do průchodu z nemocnice k metru teče surová zima
Potupený švihák prodává týdeníky a zadáčo rozdává
Deník cintů občanům města, pískne si Havaj-Bombaj
Hele, já nechci, řeknu a odpálím se na schody metra
Až na Můstek koukám, jak si všichni klovou na chlívek
Telefonu, chvíli balí, nejdu s nimi, cíl, výtah Václaváku
Zas průchod, k tomu těžký pach, trnu s cizinci v šoku
Začal jsem se bát, že takhle dopadnu, válet se budu
Promrzlý najdu teplo a najdu ho na dlaždicích spoje
Vyvalení čekáme na kabinu, pach jsme vzali sebou
Vyrazím do mrazu, smrdím příchozím, broukám si
O mládí, o nevěstě, o cestě na Měsíc a boxingu
O kolotoči na Letné, Technickém muzeu a hlíně
Uhnětu z ní figuru Legitýme, děti a jejich děti
Zvěčním je, a s nimi, vytáhnu z trouby

Kolotoč štěstí na Letné
Dnes se mi o něm zdál sen
U staré hudební skříně
Mne probudil nádherný den
Ve snu jsem ještě chtěl zůstat
Zaměstnáním biletář

Jen já to, vím já to
Jak je krásné žít
Jen já to, vím já to
O čem budu snít
...
Nashledanou

Slunovrat

Na holém poli až v kopci, mrzne parta zvěře
Bůh zavřel dveře sněhu, s tím usínal, věřil si
A věděl z mých očí, že vše sobě nedomyslím
Chci zapřáhnout bryčku, a běžet podle saní
Oj, v korytě zimy už nevoní seno, chybí koně
Voj Luny mi škrábne blánu hrudě, budí saně
Dýchám a nervy svalu se vzepřou pánu noci
V hraběcím vaku chytím notu, ráno procitnu
Křesťanské krámy k tomu zapálí čadící svíci
Tmou rozcestí kráčí děvče na podivné cestě
Kampak jdeš, slepíš mi skoro nic než vjem
Vezmu papír, tužka vrže, namaluji srdce
Ty a Já sedíme na lavičce z Cedru
Je to něha, zpráva je náš dotek
Zítra až budeme lépe vidět
Půjde se cestou štěstí
Polibkem zvlhnem
Bůh se podívá
Jsem