Bazén

Ne, nejsem blázen, pojď tančit

Vypustili pro nás modrý bazén

Nemyslím, že jsi jen na chvíli

Vím, že nejsi lehké víly, ani já   

Slezte na dno, říká mi příroda

Ne, jistě není blázen, je pohoda

Žebřík má šprušle ze saxofonu

Bota klouže po spadaném listí

Ruce si mohou zatančit v rámu

Na výšku ramen Tě asi zvládnu

Ne, nejsem blázen, nechci tlačit

Kvačí, nikdo není u mikrofonu

Asi sám, něco zazpívám, ženo

Keře šustí, léto je rozpuštěno

Jistojistě odloženo, budí zimu

Ne, nejsem blázen, pojď tančit

Pomůžu, jestli nebudeš stačit

Křivky, nejen v tom momentu

Krásné jako lžíce od polívky

Uchopím, nikomu je nedám

Ne, waltz není blázen, hledám

Pak, tradá, lze jít blaze k řece

Povzbudíme kytky na pavlači

Šmalc barev bere cestu kratší

Spolu s městem doletí vidiny

Zlatý podzim v bazénu

Kdysi a kdesi

Je dopito, poslali mne pro Alkoholy, zvoním 
Dveře, ten pocit, na krku má šálu Apolinaira
Normanďanka v negližé a županu z hedvábí
Ochrnu, ale ona už couvá do špajzu na regál
Ukáže prchavé Čučo, kde nic tu nic, alespoň 
Portáš, na zub Oran superior, nechceš tančit
Prý jste běželi nahatí v řepném poli až k Řípu
Co na to menševici, prý si frátelníci stěžovali
A politická policie, ze které se prostý poblije
Srabi, raději bych to tango, mám džíny holko
Sundej je a věz, že jsem stolová hora Česka
Začni spěchat, a ráno, jestli budu ječet
Můžeš se mnou zůstat, i se sestrami
Budeme zas brečet o hoři na zemi
Dej to, první slovo od Boha
Múza

Konzum

Na náměstí proti obřímu kostelu z uhlu renesance
Dvěma Rusům táhnou bedňáci bílé piáno a kornet
Trumpeťák má zimní boty, dráp klavíru škrtí kostky
Duo spouští Imagine, had Volkswagenů s policajty
Smísí Rowdies a fanoušky, četa Ultras ťuká na čelo
Presso, objednávám zhýčkaný italským kávovarem
Bábel jde térem podél čáry, míjí peklo z mainstrem
Chce do starého města, lepeného mírem po válce
Středověk a baroko se krčí, i když trčí, nad betony
Spotřební lidé je vytlačí, vláčí hadry a digitální vlky
Historii mají za plky, těší se máma věci
Nezajímají je předci 
Rusové balí

Drážďany 15.10.2016

Sbohem léto

U Boha vstalo Slunce, s tělem dítěte
Mělo závratě, chytím ho do zrcátka 
Couvám s ním pozpátku, seče otavy
Dívkám bez přípravy prosvětlí šaty 
Zapálí kaštanům zelené listy a ježky
Nachodím se s ním pěšky, míle svítí
Nepostojí chvíli, vše leští, je největší 
Přehoupne poledne, napění i vodu
Pak siesta, v sodě splavu krmí rybu 
V odpoledním klidu pootvírá krámy
Jdeme, rychle padá tma na rybníky
A v rákosí, které se nekosí, věší šaty
Nahé se koupe, sloupne i pozlátko
Vybělí nebe, a s Měsícem nakrátko
Se, tetelí, na barevný podzim

Louka

Vyšel jsem z lesa
Na oblouky louky
Dupal ježurou trávy
Kolem malvic jeřabin
Samoty lvího šípku
Našly si mě Jiřičky
Cirikik žalovaly
Na zakalené slunce
Na kotouče sena
Na provazy deště
Býci jak obtěžují
Strakaté krávy 

Vyšel jsem z lesa
Opásaný vjemy
Pozdržel je šlemi
Aby mi neutekly
Aby se nesesmekly
Do jediné mlhy
A houževnatí plži
Obkroužili louži
Obrovité kopce
Tětivy stromů
Momentem Múzy 
Zrcadlo Svět

Myčem oken na Koňském trhu Červenec 1975

Máme kakáčky, máme kakáčky
Smějí se kudrnaté hlavy černochů

Máme kakáčky, máme kakáčky
My huby nařvaný, germánský, ha ha Svejk

A všichni nacpaní v kontejneru kalhot
Zvrací na Češky přežehlené frantíky

Máme kakáčky, máme kakáčky
Ale myč nesmí koukat, myč musí makat

Kolem něho chodí básníkovy prosby
A lákají do komůrky prince

„Hele, básníku, tady někde veprostřed,
umejvaj vokna dva katolický faráří?“

Jak to poznala babera, že píšu a zle ji říkám:
„Ale babi, co by tady dělali a faráři?“

Jízlivý prazvláštní smutek mě napaď
„Nevím, paní, zeptejte se dole u Vašatů!“

„Papež by měl mejt a ne pražskej farář!“
„Poslouchej mladej, teď Ti pustím muziku?“

„Asi nějakej Rusák, nejspíš Čajkovskij z tranďáku?“
„Jak můžeš bejt básník a neznáš B-moll?“

„Taky nejsem básník, protože mám děti,
jednu ženu a nemám bejt chudej dělník!“

Přitočil se kolega s čísi fiflenou a novým aparátkem, 
úplně novoučkou stěrkou

Mistroval, jako že mám blbé mycí párátko
„Tudle, dívej!“ ukazoval německý teleskop

Co mi má co vykládat, zmetek klikoliz
Ať si táhne, ať jde se svou megerou někam

„Dívej!“ sám sobě si k tomu hekám! 
A stírám na skle krámu překrásné české žíně

Odráží se v něm načinčané, nejsou pro kluky co hákují
Ti mají svá kolbiště v hospodách čtvrté třídy

Krásné české holky na kraji chodníku porcují gastarbaitři 
Jen prostředkem ulice chodí hodné holky

S platem dvanáct set, dělnice a úřednice
V přepraných blůzách, naše manželky

A těsně, za mým zadkem, lelkují lektorky lásky
Podvyživené dietou, hladové peněz a s pasáky

Idylka Ladových kreseb, Kalamajka mik mik mik
Kupte kurvu za pětník

Dost! Systém hrozí, ještěže tak
Nalož se a jeď, když se ti tu nelíbí

Ne, nikam se nejede, mám místo doma
Jezdit elektrikou s chlapy a ženskými

Aby mi některé z nich rty zalehly čas
Myč nesmí meditovat, myč musí makat

Stěrka sjíždí špínu jak víčka očí slzy
Copak asi dělá syn, čumáček malý

„Pokaždé, jako bych miloval jinou ženu!“
Říkám manželce a ona „Nestydo!“

Asi každý má své spolehlivé sedlo
Ověsí ho zlatem a krajkami

„Tak babi, faráři nikde, jedu do Anglie, končíme!
Touha cestovat lže z nedostatku kakáčků

„Pane básníku, i já tady končím, jdu jinam.“
„Moment, babi, pomažeme spolu, doprovodím Vás.“

Jen co si rozškatulkuji své výdělky
Své imaginární milenky a manželku

Své pasáky zlatokopy
Své kamarády dělníky

Své malíře impresionisty
Svůj alkohol, cigarety a pohlaví

Slova, slova, jenom slova
Škatulkuj raději opery a dramata
Rozum a politické šarády
Rakety a atomové bomby
Moselské a rozštípané cáry světa
Peníze podložené hanbou práce
Poezii, akustický chrám svědomí

Šťastnou cestu, babi!

Pocit

Transcendentální slzy mě svlékly z kůže
Do duny pouště svítily, obrácený kužel
Šajn se ploužil na strunách bílé hvězdy 
Zazdil vibrato rejnoka v kamení citadely
Na trávu hodil vejce, v nebi letí holubi
Po dáli žíly Vesmíru, jen na ně sáhnout