Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 4. září 2016

Lennonova zeď 3. 4. 2011

Dal jsem si pivo, šel pomalu vstříc Kampě
Běloba těl se smažila na hanbě lysé trávy
Tály skryté frustrace, děti a psi váleli sudy 
Chyběla zář Japonek, cesty klestím bolesti

Ale je tu krása Španělek, slyším Imagine
Cítím, že by se totálně svlékly na forbíně 
Mají kliku, všem těm fízlům co tam hlídali
Šmikli kus kravaty, může se volat po míru

Vůbec to není klišé, určitě ho bylo slyšet
V kamenném pontonu držel břeh Vltavy 
Na zeď se sprejery stříkal Žlutou ponorku
Jak ocelot pampou, honil proporce ikoně 

V dáli duněl jez, vibrovaly boky parníku 
Náměstí osamělo, hrálo prázdnou chvíli
Duch místa viděl, vzbudilo vodu malosti
Za zdí se smály Španěljenky, pily pivo

1 komentář:

  1. Nejdříve jsem nepředstavitelně dlouho ćučel na vodníka pana Nálepy na Kampě a pak čučel na Babylon jazyků a jejich jejich ženské principy jak si hrají s barvami na zdi Lennona, a dráždí draka testosteronu. Otočil jsem a šel koupit předražený zámek, abychom ho společně se ženou zamkli na zábradlí mostku a společně čekali a pozorovali z povzdálí, jestli most spadne. Nespadl, ale tu tunu železa a lásky mu nezávidím. M.B.

    OdpovědětVymazat