Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

sobota 21. března 2020

Šaman

Tak jsem si lehnul, trochu se sehnul, a tělo připravil
Nastoupil do mně Bábel, rozlil se, klink naběhlý sval
Dýchá břicho, svítí dělo těla, nekonečně škrábe děje
Vše zdá se svaté, průsvitné, kára imaginace mi veze
Á jé, snad sudičky nedoveze, nechci to znát, nejsem 
Bráním se, jsou to ale krásné Múzy, nadělil mi je Bůh
Podávají tužku a papyrus, chtějí po mně volt myšlenky
Nedám to, chvilku levituji, cinkám skrz světelné pole
Magnetem pobídky se vracím, až hejbly svou tajlí
Nastala velká věc, nemusím nosit růžové brýle
Prostor je volný, abeceda hledá matematiku
Vystoupí téma, ideologie jsou v prachu
Technogenní Hotel Gaia se třese 
Chce tam v něm mít lásku
Na její velké spousty
Láká lidi

sobota 7. března 2020

V džemu marxistického pádu

Napadá mě, když jsem šel po salónních schodech 
Na drajf skrz pěnu nití a viděl lajnu zdi i táfle hrobů
Tak v bazénu i sauně tupých lopat, lze prožít a užít

Sen na tabuli, přichází žena, u které mám já, srdce
Jsem nahý, hluchý, bolí achillovka, nademnou kopí
Pyramidy Komanče, a pocit, gnostický ex, se drolí

Vidím dvakrát, chce se mi omdlít, biologické už jde 
Hlava hází vlasy, ovlivňuje osazená tvary, moc moci
Možná ji za srdce předá, vrzne skříň, beru uniformu

Jseš Křižák, pochvaluje si femme fatal, zblbne, neví
Co je napalm, ačkoliv myslím, ona mnou mlátí o zem
Na nebi řádí v dešti hologramy, jejich ampliony hlásí

Stojíš v poušti, papouškovat je budou mediální idioti
Jsem chlap, ne android, ne jejich elektrický plot
Jsi žena, ne Gynoid, oba nás dusí psí epocha

Dupe pěchota konce časů, jdu do postele
Zvu Boha, Mámu, Tátu, děti, Tebe
Namazal jsem pád na chleba

Podávám

čtvrtek 20. února 2020

Bonbon

Sklouznu ze sauny a jako vždy až k oknu
Mezi pás závěsu, vidím lajnu zdi hřbitova
Hledám bonbón hrobu, chci si ho koupit
Bon bon, cucám citron, blues hraje pocit
V hlavě, není nic lepšího, než ho zpotit a
Snít se svody vody, hm, scvrklý jít všemi
Těmi brody, valit oči na sval za tím čirem
Vau, smysly nemyslí, žena za sklem čučí
Zdá se, že mne poučí, abych tamo nešel
Blé, zpocený na krásu výhledu nemyslel
Jen na něj, na hrob dát bonbon, lajně zdi
Se vzkazem, ten drops je poslední 
A až si potřepu rukou s Bohy
Kos sebere ideogramy
Frčím domů
Čeká soul

úterý 21. ledna 2020

Tradice

Bál hřbitova hlásí, zasněženo
Křísne sirka, hoří vích a svíčky
V písku parket leží tajle Sfingy
Velekněz u rypáčku tiše klimbá
Rej rokenrolu, až ječí desatero
Přikáže mi, alelujá, jdi si pro ni
Tasím symbol, cvak, reju písek
Nějak, ruka Totemu podá Fetiš
Chvíli tančím švih, pak ploužák
He, co jakože po mě brouzdáš
Říká měkká kamenina, hledám
Kde jsou zbraně, hlava s vinty
Černokněžník tasí fén z témat
Bonbon, pustí mě na vlnu dun
Bod lížu, padá sněhová vločka
Prozatím to není žádná tečka
Je to žena, zas pro ni přijdu
Projedu ji její hřívu
Sfinga na bálu
Je a byla

středa 8. ledna 2020

Ve frontě u kartotéky



Úplnou nervózou čekárny dupe Vagabundy
Žena s fialovým přelivem obléklá do tundry
V ten okamžik, jde čas než spadnu na hubu 
Čumí singl sedák, sednu na něj, Fio shlédnu
Padám do její smyčky, a než v ní omdlím, ou
Ví, Fiala, konečná, volá doktor, má ji v rukou 
Já zvukové halucinace, kolem pacouši, lapu
Poslední kyslík, hadry lepím na mucholapku
Vidím pyšnit se matku na vrcholu Belgredky 
Její letní šaty z výlohy od Brouka Babky
Letím, kam nikdy nedoletím, jde domů
Navigují žulové kostky až ke kostelu
Brnknu o Antonínovy věžičky
Lavíruji, spadnu na špičky
Sestra lvice rudě volá
Kde je ten hluchoň
Škoda tak hezky
Bylo

úterý 17. prosince 2019

Venuše (2)

Venuše sype v předtuše
Horký písek do duše
Hledám v mušli trilobitu 
Její knoflíky do úkrytu
Body z ledové doby
Křísnu křís křesadlem
Blesky plesknou Bohy
Šábrem brousí její nohy
Seberu jim divu z ruky
Jsme na poli sivé řepy
Klapají sběrné traktory
Jako obvykle zbylé tykve
Mám plán, jak uniknem
Půjčím si u ČéeSÁ aero
Pán dí, na co je Vám
Hele, letíme na Venuši
Zrovna když Měsíc šisuje
Pixlovat na ploše Jitřenky
Vířit prachem od Slunce 
Kolotoč sukně jak troud
Proudit s ní na orbitu
Počkat až bude nabito
A nahá

středa 11. prosince 2019

Venuše

Sype sen v předtuše
Horký písek do duše
Balí knoflík z bakelitu
Ráz ledového satelitu
Vzkřísí dobu pravěku
Bok po boku své Bohy
Ti se tlačí na její vlohy

A Večernici myjí nohy
Saně rakety letí v žáru
Řeka páře švy zrcadla 
Hodí sponu do pačesů 
Lány ánfasu, včelí účel 
Faktory hrábí traktoru 
Sbírá taklenc obvykle 

Copak ptá se železo?
Balím na její planetu
Dřiv než mi unikne
Nejdříve na orbitě
I jiní se jistě pídí 
Je to Venuše
A Jitřenka

Se vidí