Déšť a třešně

Stůj při mně, říkám ženě u stromu a hledám si své místo
Lezu na žebřík s košíkem, beru háček, a námořníkův uzel
Ťuhýk se mi směje, cha chá cha, prší, šprušle klouže, cáká
Tmavý den, děs mračna shodí poryv, zválí pole, nese mlhu
Shodí čarabadlo, s první kupkou sena, obrazy v rohu pekla
Voda mi za košili stekla, nemá to cenu, počkám, až skončí
A jako každá bouře, tak jiný kus nebe ji pozřel, strom čeká
Ještě chvíli, říkám ženě, musí schnout, jo, máš hezké šaty
Kdybys je sundala, a hezky je podala, budeš sladká třešně
Kdy, proboha, prosím Tě, ále, říkám to pořád, hele, kabát
Právě teď a v mokré trávě

Svatojánské mušky

Co jsem Ti to jenom chtěl
Tak hele, nemůžu
Už prosím jdi
Nebo Ti nahážu
Všechno hezké, co zbylo
Do odpadkového koše
Řeknu dešti, aby smylo
I Tvoje podobné soše
Křehké dětské tělo
Pak nezbude nic a Ty
Znám ty Tvoje hmaty
Podívej, kytka vadne
Jako ty naše řeči
Žádné něčí
Nedali jsme jí vodu
Prázdno z ní teď mečí
Prosím Tě, jdi, nemůžu
Nebo Ti pomůžu
Vezmu si s sebou rabat
Nejsme kára na trolej
Ty nejsi holý kabát
Někdy zavolej
Stojím v pýru pole
Rýpu v srdci míru
Běž už a počkáme
Určitě se dočkáme
Bude líp

Tak tohle byl dopis, který jsem nikdy neodeslal!

Pomaluj zeď graffiti

Říkám klukovi z ulice, vezmi ten blbej sprej, a dělej
Nezvorej to, tady dej kytky, sem tvou palici punku
Budou čumět i policajti v tanku, raubíři a chuligáni
Až se chaláni shluknou, přidají se, dělej, teď maluj
Pocákej milánské stěny Kampy světlem z Vesmíru
Abys tam její drama dostal, shrň ty jeho abstrakce
Totál spirálu černé díry, co se ti sama válí na válu
Atrakce struny, kde vlašťovka brnká o částice
Makej, nad Prahou visí velice
Uzavřené mraky deště

Roviny

Skleněná děla zorala v troubě nebe sněhobílé mraky
A na pekáči leží svlékací model bodláčí, zelené trávy
Oko jezera zrcadlí Slunci všechny druhy barev světla
Doutník rákosí, je hlavou louče namočené do smoly
A po ránu, kdy Bůh jde z kostela, zazní balada opusu
Obalená plédem poklusu ji vedou žít kradmí démoni
Tóny mazurky den ovoní, nesou takt z trhu v košíku
Prám převozníka veze kočár a koně s mošnou osudu
Malíř už překonal světlo

Řeka

Jdeme spolu dolů k řece, křupe šotolina břehu
Líbí se mi kasaná sukně v písku, líbám Ti nohy
Leží tam lopata, beru ji, abych si stopy schoval
Pak zvednu kámen, vydechne, házím do dálky
Brodím, máchám vesly pramice na zvuk lokálky
Beru to z gruntu, havlenku namočit, a zasadit
Táhnu batoh na mélšpajz, do loďky ho pohodit
Vzal jsem za to a na druhé straně zabodl lano
Pomohl Ti na zem, Tvé tělo se ve vlně chvělo
Vzal jsem za to, zlato, fešné léto žene zimu
V regálu konzumu si koupíme táfli čokolády
Až budeš mít chuť, nalámu ho na kostičky
Miluji Tě, jdeme do pramičky
Vždycky tak dýcháš

Vezměte mu tu kytaru

A pozvěte děvče do kruhu, ať začne
Chvilku pomačká šest strun Španělky
Ať skryje dlouhé prsty do slzy balady
Vlasy v květu zahrady, zavzlyká pocity
Že tucty snů, jdou světem se zákryty
Jsou hostem pohody, náhody bázně
Zraní se růží, zpod kůže proudí krev
Dejte jí kytaru, ať nám o tom zpívá

Duha na Slunci

Na konci nebe táhli ptáci kočár Slunce
Leskli se a bleskli v postrojích rychlého vozu
Jeden z nich nazul na žár magma první barvy
Druhý se sehnul a smíchal linku azurového koláče
Třetí barva se sama vlila do čepice kafáče
A Slunce bylo jako v halence
Krásné a žhavé