Skleněné pole

Uprostřed střepů globální moci

Leží tam bez pomoci, prdel Kim

Kardaschian, mám, volám, jo, jo

Beru vysavač a kalhotky, a bosý

Na poli se to nosí, dělám i fotky

Big bag saje zgarb, bere bomby

Blíží se, má i nohy, hlavu a kozy

Pěkné, pěkný krámek, stoupá si

Vysávám, je to jen malý kousek

Hoď mi je, poroučí jak harpyje

Koukám, zařízla si je do ní

Za mnou kopyta koní

Chudí vezou parfém 

Ji na diadém juda

Podá mi pacičku

Krotí bičem

Krev teče

Moje

Vnučka

Mám čekat, můj malý bílý anděl už ví

Dnes mne i doprovází k nádraží vlaku

Představuji si, šál vlaje, letí přes koleje

Jsem muž na niti, pavouk na pavučině

Kloužu, běžím ji zemí pro vodu, kašna

Rozumuji, bude mít asi, blonďaté vlasy

V hlavě se objeví matka, správná žena

Stejně jak dcera mě oblouzní vůní jara

Netrpělivě čekám na její první krůčky

Vyhlížím plácek, kde jde šťastně stát

Možná dlažba z železného dřeva

Může být klidně od Marco Pola

Nožkama lze objevit Svět

Poslal jí světlo a řeč

Krásu

Modré nebe

Chci candáta, mluví táta, kašle do mulu

Hej, dneska mě dostaneš ven ze špitálu

Hodina hezká, sní své cinky linky, šlape

Kradu doktorský plášť, jedem do života 

Na nábřeží leží Slunce, lodička ve stínu

Lesknou se okna domů, střepy ve vodě

Závratě, ženy na lopatě jdou po mostě

Ještě bludiště, prosím a jedem na rybu

Podpírám ho, podkova na másle, vodka

Ještě cigáro, šmolkové oči, blýskaj

Svět se točí, dnes nebrečí

Ani náhrobní kámen

Valeč

V zámeckém parku se povaluje odvar Hippies

Píská sličná slečna na flétnu, jdou, už už ženy

Metou prach sukněmi, tlačí před sebou blbou

Vizi, site specific šmíru, u louže visí se stromu

Vé klacek na silonu, na něm madam se houpá

Směju se, kluk klacek v běhu ji kárá, dyk je to

Umělecké dílo, slezte, už se nevracejte, bábo

Laje a ani neví, že má z hry testů PC demenci

Ptám se na obelisk, kde je, dí že je asi u plotu

Jehlan, trčí tam tak prostě, někdy je i sprostý

Vdrápaný vzkaz, barokní italské globální moci

Děs dětí korejských Čosonů šestapadesátého

Děcek z doupěte Dětského domova socialistů

A i když v dáli i blíž žijí Skalní skřítci Doupova

Nit je tenká, nikdy nedosáhly na jejich cecík

Bože a Otče náš, jež jsi na nebesích 

Kde jsi?

Ráno (Velikonoce, den poté)

Podivuji se velice, že svit Měsíce 

Žárlí na ulice, žílu žárovky v žáru

Kouknu se na hvězdy, troud trav

Mam nejde sebrat, div práv noci

Mám pocit, žena ji kosí v košilce

Vzkaz obraz, krása bez rukávu

Rej končí, budí budík rejnočí 

Mačkám obočí a rádio

Rapl chraptí a divočí

Spíná klíč starteru

Alkoholy motoru

Noc je pryč

Led okuje 

Slzy

Hank

Spadl jsem, upadla lyže, helma a sluchátko

Ležíme ve sněhu, kámo tak, nevíš kde a jak

Musíš sát, něco jak dětskou tříšť, sníh kotel

Pech, nejsem tam kde jsem, běží duo dech

Osamělý, sklání se, děvče s žíněnými vlasy

Heřmánek pubertální lásky, hej, není mi nic

Krápe, z mraku padá voda, děvče jede pryč

Zkus vstát, šlehne závrať jako bič, směju se

Kopec, dá štěstí, po nebi chodí osud zvěsti

Má závoj ženské krásy, mé vidiny, křivky

Rezonance, romanci pro život

Sběrné suroviny

I když jsem měl na nohách boty kecky

A v kufru všecky knihy, prý avanturistů

Špatný jsem pro vážného a Boha růstu

Přesto chci, ještě něco jiného jim udat

Nedá se zvážit, není nic vidět, zabrblou

Děláci, chcou si nechat mý auto hezký

Slintají, svezou v něm, mou Osamělost

Dá za ni Kasírtaška, sto jedenáct kaček 

Drží se za moudí, kolíbá se ptáček, hej

Pane, vem si to auto, stačí asi Osamělá

Její emoce leží na váze, list fíku Rujány

Za rohem je kavárna, mají tam polívku

A v džůboxu desky štěstí

Most na náměstí

Růže