Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

pondělí 27. listopadu 2017

Vůně cibule

Na periferii v kopci, nám požírá žíly špitál
Potkám kotelníka,
Čoveče, co tam léta hoří, snad nepálíte údy?
Neé, kuchaři smažej cibul,
Kecy, děláte na nás pokusy s hořčicí, lítá
tu v čepici Yperitu, stop to čeče!
Ftipné, chlape, pálíme filcky, dycky se zblijem
dřív, opijem, kurva práce, dyž se vo ni přijde
hele, intelektuál, napiš, smažíme na snídani
míchaný vejce a chytrej, co bylo dřív, slepice
nebo vejce, inženýrskej?
No slepice, dycky!
dyk to znáš z domova, máš tam na to holku
dávej si na ni pozor, aby ti plpe, ňáká kurva
lichvář, nehodil na domek křenovou bombu
a měl bys hned po prdeli, ve, a jinak, dobrej!
Co jako?
Den, ve, den, ámen, řek by farář
víš, a každej den, ta cibul smrdí
straší jak Černej pátek na burze
du koupit masku
oholím pejzy
a čekám

Belcrediho ulice

Na přepážce v secesi nabízí pošťačka štěstí
Lištička: stačí třikrát škrábnout korunu o los
Nic, jen hazard a jeho verze, jak polykat iluzi
Nenechám si to zkazit, musím, celý ten kilák
Lije, jdu kose bez horizontu, dolů ke kostelu
Pasáž, fajny slovo, a v útrobách její cukrárny
Ženy už věší kabáty, ou, vypustí futro cukru
Hotel Belvedere, páni, vhodí zpět šedesátky
Jako bych šel v kopřivovém oblečku na čaje
Nedělní odpoledne pro mladé, rokec a twist
Slijí tětivu vzpomínky, brusle mi brousí švec
Pche, Lajka a Gagarin, tam kdesi krouží věc
Přes ulici, našinec u hospody blije, neva, lije
Kostel, někdo si koupí sobě, postel v kryptě
Jak tě něco bolí, zeptej se Boha, říká máma
Jo, mami, až skončí bílá tma a hra o prostor
Půjdu znovu, sem dolů a pošleš mě koupit
Semka domů, bramborový salát a housky
V bytě bude vonět mír a jasmínový čaj
Balada, mám vnučku Annu, mami
Povečeří s námi
Sen

pondělí 30. října 2017

Stín / Stíny

Stín

Na ulici, těsne po půlnoci, ležely různé věci
Do ložnice vstoupí taška s hokejovými puky
Obývák si míchá oči ocelota, jdou pro kořist
Hrom do palice, srp Měsíce kosí žal spánku
U boty stromu udělá plac pro šajn led lampy
Co se psy?, udrží je na gumách pneumatiky
Pak vyšlápne na každou věc noci, trumpeta
Laca Déczi, spustí varhany z Leninovy doby
Termální voda pusty, píseň zpívá, a přebývá
Kde lampa svítí, pustinu ovlivňuje, a milenci
V bílém světle prostěradla Babího léta
Už neví, kdo koho svedl

Stíny / verze

Po ulici, těsně za půlnocí, leží různé zgarby
Na věšáku visí taška, hokejky a samé puky
Hvizd křísí oči ocelota, pud šelmy za kořistí
Hrom do palice, srp Měsíce jistí žal spánku
A boty stromu udělají plac, pro glanc lampy
Co se psy, udrží je svist gumy pneumatiky?
Trumpetista Laco Deczi, šlape do věci noci
Kapelou vede atak na varhany Leninovy éry
Termál voda brousí flák pusty, jde do vinglu
Pingl světlo myje, triangl planinu ovlivňuje
A milenci v bílém světle prostěradla
Neví, kdo koho trknul a svedl
Babí léto

pondělí 16. října 2017

Kost

Jáma je celá zlatá, tučná kost, nebo žebro
Chceš-li tam jít, musíš nahý, napoví vědma
Mažu s ní karty, lízám, sedmičku červenou
Můžu ji brutálně ožrat?, radí, jdi za farářem
Možeš, šišlá misionář, kropí mě kropenkou
Nebraň se emocím a slasti, nejsi v celibátu
Pirát s energií mega, maže k jámě obsese
Impérium Česko se válí na haldě myšlenek
Prosím Boha, dej mi vůli a život mimo plot
Něco vidím, vlaje na spektru, je to uloženo
Má sexy žena, nadčasová jak z desky fota
Plížím se, žes jen tak holý, durdí se, neboj
Bejby, jen hledám katr, na démona ve mně
Ty a já jsme v přetlaku, beru Tě, cit poteče
U dveří, na věšák pověsím žrádlo pro běsy
Někdy, když tu nejsi, pomoc!, holá nebesa
Otáčím se, kdepak jsi, holko, dej mi tělo
K tomu pěnu kafe, koláč od Odkolku
Mixujeme spolu, drama tanga
Podrážíme hnáty bonga
Doteky rozžhaví bělo
Jdeme si pro něj

Drážďany

Jdu k řece, bzučí louč nohy očouzených kostelů
Sešlapuji po kostkách z žuly poďobané fosforem
Poprvé si uvědomím akustický dech smrti z auta
Uvařené hlavy muže, jež se plnou rychlostí otřel
O futrál houslí, šik hudebníka s partiturou v ruce
Sáhl na nás Moloch, zpřítomnil mindrák muslimů
Ze sexuální revoluce, a evropské Iránky Salmana
Rushdie, jdou, přestanu se s nimi bát krve teroru 
Tak, a na náplavku jedou veteráni aut, houká loď
Startuje technický um minulosti, ruské trumpety
Petrohradu, kus pro vkus severu, začnou housle
Jančí na struně krásna, cesta je jasná, jdu k řece
Stopy v písku, dětské bábovičky i na vršku duny
Něco jako lískový ořech, nic není nanic, blýská se
Střecha kabrioletu, pomáhám jim přikrýt kabinu
Ženu fotím z anfasu, pak se zipem vzadu kmitá 
V sukni, mění se v umění, život s ním jen pro ni
Vezmu ji za ruku, sníme na klimatické pláži
Osiřela, zve si na silnici běžící motory
Duch místa konečně vyhnal ďábla
Podzim se sám zbarvil zlatem
Lampář začal rozsvěcet
Malíř mi podal plakát
Je o impresi
Moje řeč


čtvrtek 14. září 2017

Rimini

Dojel jsem v trolejbusu štěstí, číslo jedenáct
Guvernér není v práci, nikde jeho kočár, čau
Au, čeká jen šašek trhu, viklá si zuby v hubě
Spoj odjel, tulák v igelitu zůstal na nástupišti
Ták, sune se za mnou, žvýká tvrdou broskev
V Grand hotel Rimini, dám asi kafe via Fellini
Ale, ale, co tahle pouštní košile a šortky, čílí
Se číšník, zmačknu foťák, je dražší než livrej
Fotím vyšlechtěný poklid, fakt mě drží Múzy
Šmírují digitální fašisti, nech ho bejt, říká šéf
He, he, u stínu parku, směje se mi grandiska
To jedenáctka chytí lapku, muž je nepozorný
Všude jde o život, každou vteřinu láme kolo
No, a vlny moře plné jódu, nejsou zadarmo
Houpá, loďka se houpá, boky si koupá
Jdou Templáři a Francouzky
Terno na svíci minulosti
Osud mně svírá
Merci



Riccione

Ó né, dost nabito, pláž, katastr devět dva
Plavčík stráží, korzuje jednosměrnou loď
Dav na pláži, copak tam cik a cak podupe
Den větru, tak čechrá ženě fontánu copu
Klimatickou lázeň splétá film, tělo obrazu
Švenk na volný plac, jde dráb místní kasy
I tak oči vidí spleť náhod, přízrak přístavu
Svobodu chvíle, ne, neodcházej, mluvím
Když na konec dlaždic dojdou vilné lvice
A muži v panice začnou blbnout, stepují
Jejich jména, ty nohy ze San Marina
Taková moc, města zázraků