Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

středa 28. září 2016

Léto a stroje

Ve vlasech zeměkoule, vězí, znovu, bílé Slunce
Zapletlo se, drží v ruce zkamenělé stromy trnky
Jsou z výhně údolí, odkud troje mouchy uletěly 
Brouci zatavili krunýře, a i když mravenci vzpláli
Stojím u jejich homole, letecké káry letí v nebi
Batole Měsíce bledne, jako vždy potratí plenky
Ultra tenký Pé Cé a stádo koz krmí pomeranči
Poslední saranče tančí na krok sun krok tango 
Boky bonga ozvučí honky tonky tonfa uší fízla 
Slyším fanfáry, hajtra trumpety jde jim k duhu
Cucám lízáto, cajdák čistí plíce, bláznům tykám 
Termodynamikou stoupám k Bohu
Údolí smrti vlahne

Jedeš pryč

Až budeš pryč, snad nebudeš v poušti
Pošlu Ti E-mail, via houští elektřiny
Tam kde si Tě berou, Tvůj břink fetiše
Atˇ víš, že drinky čipu Tě, ovážou uzly

Až budeš pryč, usne puzzle vůní kávy
Do třtiny trávy, ke včelám v tůni pylu 
K bělošce bělici, lodici na lasu břicha
Už dospělý Ti z ticha šeřík natrhám

Zdálo se mi, že si češeš nohy v sárí 
Šaryvary v kari, od nártu, celou patu 
Rty jako vatu, letku z vlasů v kruhu
Ještěže se mohu, oparem mlhy spasit

Hledal jsem Tě a musel v sobě hasit
Že čas běží na hodinách věže
Když už musíš běžet
A vzdaluješ se

Ledeburská zahrada

Na parníku Vivaldi rozdávají eunuši krásno
Kovová moucha zhasne poslední bič Slunce
Ve víru jeho erupce chroupám šnek baroka 
Padají růžové podvazky madam Pompadůr
Soprán media žvýká kůru skořice s medem
Vidím skrz jeho pihy v rámu, cop a sivé oči 
Den otáčí emoce do díry noci, housle kvílí
Déšť klečí v trávě

Olympijské hry

Na pokosené louce dnes hrají, o pohár hasiče
Černovlasá pěnice pohodí uzlem vlasů vraníka
Dýchá jak lokálka, předběhne vlastní nádheru
Pyšný chlap letí jak na péru, sepnutý dresem
Pak požárník s hadicí, prý polije tváře horečky
Sázím na něj, na bečky lýtek v kovářské obruči 
Nevyhrál a odpolední fén přinesl silice borovic
Hýbal kaštany, i platany, na stolku teplalo pivo 
Jdou děvčata, jejich divočí, rušilo čísi klimbání
Čeká, až přijde klekání, kytky zavoní ulicí léta

Letní ráno

Běžíme duo s potokem, podle olší a cesty
Čouhá tam z trávy klestí, doutníky rákosí
Přemýšlím, kdo pokosí, UFO zválené obilí
Na lysém uchu pole vyfintí tyče kukuřice
Spolu s těžkým orlem smíchá nach ticha

S něžnou srnkou poskáče jeho geometrie 
To už na kolej remízy ryje stopy má dívka
Houpá představy, jde k posedu a krmelci
Skoro tančí, kecky šelmy a rytmus tanga
Zavřu oči, věž mirabelky je už měděná

La Maddalena 21.9.2001

Už na parníku z Livorna do Golfo Aranci jsem věděl
Že ten ostrov, o kterém jsem si myslel, že je Korsika
Navštívím, že si pohraji s energií prstů v měkkém
Písku, budu bloumat po nábřeží, apartní policistky v 
Tropických uniformách provoní náměstíčka a vějíře
Kávy, kterou dostanu v kavárničkách, číšnice donesou
Na korkovém tácku, ozdobené červenými korály 
Věděl jsem, že budu pít růžové víno, vyměním peníze za
Bílé housky, uvidím fešácké námořníky jak v pohodě vážou
Houpající slunce do kšírů, na uzdu napnutého lana i velký 
Šedivý francouzský pátrač, otočím se a jakmile rybář doplete 
Síť, nechám někoho jiného čekat na světelný most majáku
Na jeho kost s oblouky zářících hvězd a když loď za lodí
Přišumí, půjdu až tam, kde květiny keřů probarví korzo 
A na bílém molu posadím Slovanky do ratanových křesílek
Bude mi jasné, že uhranou svou kontinentální krásou, že 
Nonšalantní Italové na celé kolo zavolají: "Signora e bella"
Poručíme si šampaňské, opřeme rty o kávu a nebudeme chtít
Aby nám někdo sahal na iluzi, až půjdeme krátkým snem
Rozpustile bosí, mezi dešťovými chrliči prejzových střech
Počkáme na déšť a bolestně krásný Garibaldi zamává

Koncert

Když černý pták klavíru odrážel v laku tajli divy
Slyšel jsem vivat, v jeskyni jeviště zpívat, tři cé

Přišel tenor, chvěla se sklíčka flitrů i hodinek
Byl mistr kalinek, čokoládou přetřel čáry runy 

Pěkně praskly, úlomek překonal rychlost zvuku
Viděl jsem ženskou ruku, pěvkyni ve sluji duše

Snad z kuše střelila tóny, z měchu akordeonu
Syrovou balalajku, oči holky na baton rákosky 

Spadl den po nosu, šílel per partes talon noci 
Zdálo se, jde bosý po briliantu žhavého uhlíku

A truhlík piana, kde motýlky držely sílu struny 
Kořeny života drněly zrcadlem času