Terraformace

Už pokolikaté, když běžím přes můstek potoka
Láká Google k metamorfóze, teplota a horotvorní
Tlak, pararuly stéblaté, kde mám pocit, jdu z hlubin
Vesmíru, Servus, potkám Goetheho duchovní Svět
Metamorfózu, proměnu biologie, kde si stvořím ženu
V sukni, která pomůže, už v ten moment, i když neví
Stejně jak já, máme Covid-19, fuj, držkami očkovaní
Vakcínou na zabití, jsme anténa jak Gongy z Wuhanu

Už pokolikáté, jdu přes mostek, Slunce pálí, hučí pomalé pole
Je posečeno, sláma se nadnáší, mám horečku, volám, dej mi
Vymodlená, co se nadnáší, přikryje mi její Mongoltfiérů balon
Jsem v půli kopce, ještě to mám tak kilák k silnici a rozhledně
Po pravé ruce hučí remíza s vodou pro zvěř, klepou se stromy
Svlíkám se, šílím, tah Marsu na flák podhoří, kolonizuji Moravu
Nevím kde jsem, voní z podzemí nafta na prášky, vrzá kejvadlo
Budím se, studí mi, sedím nahý na pangejtu u silnice, Slunce šílí
Jdu zpátky, nejdu, potácím se, zesláblý beru hůl na halucinace
Remíza, na zemi leží složené oblečení, kouknu k nebi, hledám
Stín imaginární ženy, za zády leží práce pro terraformaci
Probouzím se, jdu domů, nesu si nemoc, vezmu prášky
Koupil jsem na černo, věděl jsem, že jsou to žvásty
Co nám nadělí zbyteční akademičtí sráči
Naučili se ve škole hovno!

 

Bůstr

Ošetřovatel zdraví, je Vás více než moc
Já, čoveče, hledám si moje lehátko, có
Jaký maj v televizi, ošetřovák mě poučí
Plný závisti a převahy, blbí vtip přednáší
Mám horečku, 200 tlak, dáme ti píďalku
Čramp, normál Baťa, za 3 dny šel na to
Sedím na křesílku z druhé ruky, slizouní
Volá v hábitu neumě drclou dobrovolnici
Ať na mé straně píchne každému kanylu
Šplhna Merry, její děravý hábit ukazoval
Kalhotky, někteří ječí bolestí, mi čumíme
A když u mne poklekne, krev mi vytekla
Tak znovu řekla, kývnu a zase ucmrndla
Zoufale to přelepila, přes hodinu čekám
Doktor, Král barikády, nejsem očkovanej
A mudruji, jestli ho praštím, jo, když mne
Pošle k větráku, uteču, než bych tam ujel
Vzpomněl jsem si na prášky od pašeráků
Mám je doma, ale hořím, asi odejdu, áno
Řekne pobočník smrtky, nezdechnu, proti
Začnou zdravotníci aplikovat životabudič
Čumíme na zadnici, hodiny tikaj, kape to
Pomalu a jistě, jsem poslední, první končí
Sesouvá se, neposlouchají nohy, ztvrdne
Nestačí na 8 kroků na záchod, nejde, vau
Jeho žena šílí, jde jak socha, útočí strach
Spotím se, smrdím, myslím co ta válečná
Jeptiška, krev mi teče do směsi, a pluje si
Zas a zas zdravoťák ji odstrčí, něčím slepí
Vzteky utrhne monitor času, vzteky vhodí
Za má záda, život kape a zas krev do něj
Urve nový počítač kapek a šup za krkem
Zkusí ručně, kape a kape až dokape
Od stropu se odlepí top holografie
Josef Mengele čeká na maso
Aby se z kohosi nažral
 

 

Ladronka

Na Kolečku mě tak jako žena, pohladilo Slunce
Křupe písek, stromy se halí listím, na nich ptáci
Jak v práci klovou asfalt, hlavou mi tančí blues
Chlap zkouší Slunce, rozsvítí šípy nahé rameno
Ani nedutám, funím po kopce, vrtí se tam špitál
Jdu sám, v koši špetky snů, snítek vyryje totem
Někdy pošlapu pot a lidský fetyš, ájej, a nahoře
Válí muzika, kouknu na hoře města, kde je řeka
Potkám lidi, fouká, spěchám po rovině a v trávě
Leží na dece rodiny, hekám, nesmím se zastavit
Spěchám k stadionu, 1960 Spartakiády vcucnu
Brčkem limo, na oku mám monokl a balím holku
Ztuhnu, kudy kam, zpět a tudy, a z druhé strany
Na černé pivo, tam si sednu, kde seděla vnučka
Měla zmrzlinu, a domů jsem ji chtěl vést za ruku
Nemusel, už to znala, žuchla k nám motorkářka
Drsoň s blemty, rozdává se, vytlačím nešťastnici
Teď tam sedím, odpočívám, a jdu dolů na bazén
Saunu, budu tam sám, až začnu žebral o strach
Otevřu pach nemocného Světa a opět jdu zpět
Do historie, objevím matku, otce, sestry
Ženu, děti a krásné vnučky, zas
Budu křičet plný potu
O naději

Tony Prejzovi Im memoriam

Tony Prejzovi

Im memoriam

Jakož i tímto dávám toto na vědomí Rudolfu Čížkovi (emeritní policejní rada Pražské kriminální policie), ježto mi nevědomky dal podnět napsat níže uvedenou zprávu, typu, faction fiction!

🇸🇽No, mé setkání s Bohouškem nebylo příjemné. Dostal jsem se do toho jejich kláštera na udání, několikrát. Zločiny typu: jdou úvozem (komunisti), jsem na cestě do Austrálie (říkal to filmový kovboj, já to převzal), ani jsem nepotvrdil, nesocialistické popíjení vodky Wyborova mého kamaráda Tonyho s Leninem Východu Walesou, jakož i nuceně ho od závistivců podrazit a poblít jeho schopnost vydělat u lakomých komoušů větší peníze na cestování po mořích Karibiku, Řecka a podobně, nedal jsem nikomu šanci ho udat, také jsem zapíral svou tajnou komunikaci s Jean Paule Sartrem, kdy prostřednicvím spolužačky sestry, která žila v Paříži, texty Sartrovi podhodila, moc se líbila báseň o Praze a záchodové míse a jiné, i povídka Train, ( je v knize Cukrová zeď )ale k věci: absolvoval jsem kvůli tomu výslech v něčem jako Fučíkovo kino u esesáků, seděl jsem v třetí řadě, v diplomatce mi ležela flaška rumu, zubní pasta, kartáček, ručník, v deset večer mi nabídli univerzitu v Paříži a peníze, když obžaluji toho, kdo texty v překladu zveřejnil a strčil je neoprávněně do emigrantského časopisu, k věci, vraťme se k polointeligentnímu Bohouškovi s fialovými zuby ze zlata, právě vpadl do vyšetřovací místnosti s rozepnutým poklopcem a v napůl vytažené košili, zařval na dva, skoro normální fízly, spíš bílé límečky, vedly výslech, proč ho nepřivážete k topení, ječel, bla bla, blé, blb řval, kurva, ani on nic ze mne nedostal, jdu na oběd, hlásí lstivě, tady nemůžete zůstat a zatlačil mně do ajnclíku, kde jsem se nemohl postavit ani sednout. Byly to cca 2 hoďky, kdy jsem si nejdřív sežral kyslík, pak se pochcal a málem i cvrčka posral. Chtěl jsem ho něco jako správnej paragán zabít rukama, zabránily tomu límečky, tušily to! Pomohly s umytím, sepsaly o mně na nic pohádku, jako že nic se nestalo, nic tu nebylo, jen to podepsat. Podepsal jsem, ale s výhradou. Cožé, řval genoš, hošani ho vytlačili. Uff!

Pomstil jsem se.

Hned ráno mně nechal sebrat v práci, sebrali mi pušku a picačku z pancířové skříně, aby pak jeho eskorta s tím nářadím stála u hlustvisiháka v kukani kláštera, kde mi ten Nula, nechtěl vrátit občanku, přestože nebyla jeho. Po ústní bitvě ji vrátil. Skandál. Zavřeli mne bez zbraní v přízemí kláštera do místnosti s 8 metrovým stropem. Zdi byly potaženy lajntuchy od shora až na podlahu. Byl tam 1 stolek, 1 židle, 1 Lidová demokracie. Elektrická kamna jela na plné pecky. Asi tak po hodince to vypadalo, že mne upečou. Začal jsem kopat do přívodního kabelu elektřiny do kamen, vedla k němu jen škvíra. Díky, že jsem měl na noze bagány. Venku byl sníh. Konečně něco křuplo a světlo zhaslo. Tma, těžce zpocený jsem našel židli a pomalu usychal. Nevěděl jsem, že v i klášteru nejde vůbec nic. Trvalo dost dlouho, než elektřinu nahodili. Pak přišly bílé límečky. Odmítl jsem jít nahoru. Slíbily, že je to jen formalita, vzaly si občanku, to už jsem přidal propadlou kenkartu z UV KSČ, měl ji, doprovázel jsem a hlídal velkého Rusa, a zcizil ji na něco, kdyby, šla přišikovnit, čekala, podepsal Slepejš! Po chvíli se límečky vrátily, omluvily se, popřály štěstí a už se nikdy neozvaly, ani Bohoušek! 

Přesto všechno, jsem si uvědomil, že umění někoho oblafnout, případně zesměšnit, nebo ohromit, jsem se naučil právě u Tondy. Musel jsem ho varovat. U Bohouška to bylo i o něm a mohli odposluchávat! Počkal jsem pár dnů a zavolal jeho kamarádovi. Vzkaz předal.

Poznámka: lecos jsem si z tohoto průklepu dějem odnesl, ale co jsem nevěděl, a poznal až v letech 2000-3, kdy jsem chodil na operaci výrustků na kůži a vždy vypadal s nimi jak dalmatin, abych jednou, když ležím nahý na lehátku, něco jako dětská vanička, a zrovna mám smůlu, někoho urgentně přivezli na sál a mne zastrčili do komůky, kde jsem se začal třást jak v ajnclíku primitivního Bohouše. Přišla FOBIE! Naštěstí v ajnclu byla vzduchová kapsa, ale nikdo neslyšel a nevyslišel volání o pomoc a když na mne znovu nastartovali, umučeně říkám, tady to ruplo, pane doktore, nevěděl jsem, že mám fobii, jó?, vidím dírou až do břicha, znovu začal šít a opravovat, smál se u toho, sestra Poldinka podávala namočený lajntuch, pomůžu Vám od krve, říká, jo, jo, právě jsem chtěl vědět v čem to ležím a pomalu se spouštím na podlahu, tak, pane Bukovecký, opatrně roztáhněte nohy, začneme mýt, a ještě jedno prostěradlo namočte Poldinko, holá, pán se nám tady zas dusí, ale, ale, fobie, tak jako tak, musí tu ještě chvíli zůstat, než odjede domů. 

Směju se. Teď k Tondovi. Naposledy jsem ho viděl na Vinohradech v Pivnici. Zrovna jsem byl slaměný vdovec. Šel jsem za ním a partou na pivo. Perlil, pak se odpoklonkoval, podařilo se mu ukrást mou bundu s klíči od bytu, podobnou tam nechal. Věděl jsem, že je to on, šel jsem pěšky domů a lezl pomocí drátu hromosvodu do otevřeného okna kuchyně. Ráno si mne ještě jako plačku vychutnal a jako vždy, po takovém střetu, jsme šli střílet asfaltové holuby! Ten den jsem vzal sebou i ostřelovací pušku, složil se jako správný nemotora do trávy palpostu, a napoprvé trefil merunu melouna, aby záviděl!

Bůh s Tebou, Tony, Bůh s námi!

Milan Bukovecký
Nelegál na útěku, do vnitřní emigrace!

KQZ 54

KARLÁK

Aj jaj, asi jsme prý, samotný v městě

Ivan nám prdelí zavřel garáž a nepustil

Smutní zachránci, opravdu sami na pole

Ťúda chce ujet, Rus střílí na mrtvou stěnu

Někdo proti němu pic opakuje, puška z půdy

Ivan šílí do Dětské nemocnice, lepence z šutrů

Jak Hejtři rozhází koule, vysílačka jede Osudovou

Z křoví vyje krásný muž jak Balzac, chlap je v parku

Střelili ho kolene, picicipic, Pětidečko pouští Beethovena

Lezu z auta, zrovna cinknou kulky, drbu záda kastlí, tahám

Z okénka vlajku, mávám, snažím se co nejvýš, rozstřílí trikolóru

Padnu na kostky, Ťúda myslí, že je mrtvý, kulka urvala podpatek

Hele, nejsi, neřvi, pochcaný a posraný ječí, byl jsem v nebi, vole

Zvedá kostru, naložíme, vykládáme, mejeme se, Ťúda má úbor

Doktorky, tradá, vysílačka ječí Osudovou, hlásí porod v chodu

Komunardů, u dveří se klepu, mačkám zvonek, jedeme a ona

Na Rooseveltovu, Ťúda vojclům u tanků brečí, ať nás pustí

Jako klaun ukazuje, prsy a břicho, och, děvočka balnaja

Jdou šmírovat, žena ječí, Ťúda klečí, rodíme, obráceně

Nožičkama, stříhám pupeční šňůru, Ivani svítí z tanků

Důstojník máchá modrou lampou, leze se po železe

Do Korunovační, potíme se, co placenta, kde je ta

Gynekologie, čekám tak dlouho, chlapi, na zdraví

Dobrá práce, naleje se ještě jedna lampa vodky

Na to dítě a maminku a opatrně, na Molochově

A v Kachlíkárně, je jich plno, slzí doktor, mává

Zapínám vysílačku, KQZ 54, volá Pětidečko

Blahopřeje, posílá nás na policejní stanici

Čeká zbitý opilý chlap, nahý na kolejích

Rozdráždil Ivana, vezmete i policajty

Tři dny nebyli doma, jo, Pětidečko

Jasan, ještě pošli Osudovou

A dej pusu, jinak nejedem

Mlask

Bush

Kouknu do buše, kouknu na nebe, spustím žaluzie

Straší mně, že mraky sežraly Slunce a vaří kroupy

Jsem sám, čekám na legitýme, jestli mi něco koupí

Vzpomněl jsem na její fest nohy a whisky s mlékem

Když to smíchám, tak sám, opouštím v bázni Blues

Sykot hada, verše Walt Whitmana valí Stébla trávy

Je to jiná muzika, já o dětech, v mládí jsem psavec

Beru tužku, jak krtek sosí na jaro, hrábnu si na pole

Kouknu špižůrkou jak je venku, kde jsou vaky vody

Sním, že ke mě kráčí buší, slejváky politá má žena

Blůza ji polepí, svítí tělo, prsa, vlasy, slzí naše děti

Štěstí že nezblbly, nepodaly si ruce s teomarxisty

Lásko, stříhal jsem ve vodě růžím, tak jak’s chtěla

Nepustíme si televizi, je tam samý pitoma a srabi

Jak nám chtějí z univerzity Brünn vnutit cvrčky

Jíst žížaly a trávu se zelenou pakáží Němců

Musím také kouknout na hajzl papír, jestli

Nepřidali fluor, aby nám neupadla řiť

Promiň, i Amazonkám bez vulvy

Co sedávají na hlavni houfnice

Hubou bojují s Vovou Rusem

Nebezpečné s měsíčky

Mají je asi s fluorem

I bílá Evropa

Gott mit uns?

Nový svět

Cí ve, některé vystrašené, otetují Cikáni kérkou
Ladí atak, být za dobře s dračí kuchyní Číňana
Doleva doprava, sedíme v ghettu potetovaných
Jíme mastnou Čínu se šlemy sperma do otroka
Vešly, pokérované míšenky, oči cílí jejich břicha
A zvědavé zimy na kopci hřbitova Benešova, jé
Netetovaní se diví, kam asi ten Svět jde, copak
Co to asi je, svrab teorie demokratického hnoje
Kampak si zajdem za bubnu elitářských tupců
Jejda, ještě vrazi v plášti, injekcí straší národ
Nová moc, nová řeč, že zpitomnělí byrokrati
Pro mne velci Haranti, lížou fašistům prdel
Šlapou po historii, která dala kus Evropy
Nám, pole a slovanské řeky, tu Prahu
Teď by ji blbci prodali dalšímu volu
Tlačí se k nám vřed kolonialisty
Staré zámecké schody poblil
A neuklidil, a neschne to
Jen smrdí

Tak, Andělíčku, můj strážníčku
Opatruj mi, mou dušičku
I jemu, bratranci

Josefu Kubínovi
In memoriam

8.3.2024