Přízraky

 Ještě projdu zahradu, i když tlačí čas

Znovu to Slunce, hustá tráva, křupne

Ořech skořápky, nehty loupám mozek

Drtím ho ozuby, kopřiva pálí, lesk listí

Řítím se na Prahu, její pulz, čáru řeky

Levý břeh Vltavy, ó jé, šustí Meluzíny

Podvečer metou strach do ulic, cítím

Pryč jsou vibrace a švunk průjmu vlní

Zabírá náplavku, plive šeď do secese

Tmavnou staré domy a komín paláce

Nikde smích, chybí ovace, a nakonec 

Jde kráska takhle po zebře, zvrtne se

Hádám, kdy a kde a kdo se zhroutí

A nebude se na co koukat

Klimatické lázně

Jdu si pro Slunce, pár minut na terase ohřát se

Cítím jak dlažba vibruje, kolem je flóra zahrady

Tiká čas času, přišla žena, shodí pásek županu

Letí žerzej, momentka, je květ lotosu v prostoru

Au vejs, objeví se fašistické dávno ulice Taliánů

To Curcio Malaparte jde z vězení, potká 2 ženy

Obstoupí jej a pláčí, krásnější než lotosový květ  

Nebojí se falangy a zrádců z Prata, uronily slzu

Ty azurové oči, černé vlasy, saluto i tuoi uomini 

Obraz se ztrácí, bedna kytu kváká, dejte roušku

Lotos koprní, sáhne na žerzej, měkne, odmítám

Něco řeknu, někdo mne chce vyvést, pokus lest

Ho ho ho, smějí se teplouši ze sauny, dej roušku

Ledí strach, besedují s udavači, vám je to jedno

Útočí kytovnice, je, štěknu!, v tak hezkém dnu

Na ni, na tolik vylitého lejna z lejta

Vracím se ke Slunci

Mává

Na nebi krouží pták

Pošťák je u branky, žena jde vstříc

Čeká dopis, má roušku, ou ti idioti

Stěžuje si doručitel, je to o žvástu

Zaječí na mne vrátný z nemocnice

Idioti, není na mol, co si Vy myslíte

No, idioti, musím mu přitakat přeci 

Šlehám elektromagnetické Slunce

Krájí mi oči, kráčím po očku do něj

Side step, vrážím pak na jeho kolej

To tedy ne, vole, mečí kolemjdoucí

Utři hubu, dí mu svalovitá děvenka

Jsem tam, udivený sjíždím na oceli

Žhne, cedí atom, čekám cáry máry

Boha jeho nic, hlava hraje candrbál

Na nebi se kříží čáry od tryskáčů

Kačena tlačká informační bláto

Láry fáry, zpívá pták jarabák

Džéz

Sršeň

Nad Trójou visí Slunce, griluje stráň

Ležím ve stínu, pozoruji most a vlak

Sršáň přistává na lesklé madlo židle

Ledí čumák, kamufláží bombarďáku 

Pošťák vakcíny Melindy a Billa Gates

Šíp hlavy 22, letí k němu dvě mušky

Malá a velká, dráždí ho, host chrastí

Stříkačkou mává, za lidojedy u vesla

Spolehám na muscy, větrají vetřelce

Vzdává to, zvedá ampuli u zadnice

A udavači Evropy už točí obručí

Falešný fantóm kola štěstí

Je jasné, přiletí zas

Alter ego

Aspoň že tak

Jdu po vrstevnici hory, mlha leze u kotníku

Hrnu její šlehačku, prst tápe chladem skály

U hlavy syčí smyčec o strunu houslí v tahu

Pohádka, chvíle ztrácí čas, stoupá do nebe

Do toho vážně vážná hudba mi sebou bere 

Stoupám za hvězdou ženy s nohama do IX

Letím s ní a druhé Já, na Smíchov k Andělu 

Kde na refíži tramvaje, hraje žlutý Paganini

Drtí nás muzika, kterou už nikdo nevymyslí

Páni, a pixle baráků na kostech industriálu

Odráží echo krásna

Éra

V sauně marxistů, není vidět průzorem hrob 

Voda tryská, budem trop, rudí jsou v bunkru

Užiteční idioti s plky digitálního komsomolce

Je to palác Vúdú, drop-In Svět, nespasitelný 

Splavuje sběr šrotu břicha stelné sufražetky

Zblitá hledá poušť, nechce kopretiny v trávě 

Strká do mne Hare Krišnou, seknu ji drápem

Vzala mi mozek, tramvaják cink, blekám díky

Čarodějnice čeká, prokletý strachy se potím

Děs větru ji potrhá cár na Cikánovo sperma

Utíkám před novou érou, začnu od secese

Sbohem malbo v kubismu, adié futuristé

S háky fašismu, zlaté časy arboretum

Marně si dám s Art Deco skořápky

Svatá

Nad pouští Ďáblického hřbitova mrzce mračí

Pitbull Velkého bratra pouští otroka v roušce

Prší, hafan na ženy v černém a štekrech čučí

Den stojí, má jejich křivky, tlačí je z panorama

Cinká cinkrle, vrže brána, vítá smuteční altán

Otevřel vrata do nebe, balada z dneška zebe

Teče slza, naše známá, dny na světě smázla

Jsou tu její děti, jejich potomci, čekají i kytice

S pozdravy do rakve, vzkazy do nebe a basa

Pandemie i násilí, které nás potupně odhalilo

Zbylo to na kráse dcer a žen, aby ji nahradily

A muži v roli bóje spadli na zem na kolena, ví

Že nenadsadí, s díky za moc kterou dala

Spí, funebrák šrouby zavírá víko

Soprán víly nese něžnou duši

Déšť mete venku cestu

U konce časů