Advent

Obzorem září kulisa Hradčan
Osamělá rozhledna Petřína
Blbá židle podřízne Sovovy mlýny
Ou, to Novotnou lávku laská jez
Starým náměstím zavoní kaštany 
Jednou, říkám, a loupám slupku
Skoro jak pečený brambor v nati
Ale hryžu jinak, foukám do svařáku
Prší, kapky jsou jak ženské doteky
Úžasné, vlahé, nikdy je nesmyju

Step

Vysokou trávu zapálily žluté šaty bosé ženy
Na úplné rovině, ji namočil déšť prsty heny 
Byla jak vůně potravy, vjela do pouště mysli
Tratila kyslík, sandál v ruce, odraz tůně vody
Měla mokrý důvod, když běžela k usedlosti 
Svést mě, přivázat s koněm ke stromu slasti
Spadly jí šaty, na obzoru tekly slámy z duhy
Rozpustila pouhý, uzel vlasů, žluté jak step
Na pult klepala sestra krásy
Budu o tom zpívat

Tobě, řeknu o Tibě

Říkal jsem jí Tiba, ve vojenském, s ahojkou na stranu
Jak jsem ji líbal v tramvaji, jela s kopce, dolů a koleje
Čekal jsem, až led je poleje a tramvaják pohodí písek
Teď, teď to shodí, musí brzdit, Tibo, je to vzrůšo, Šíšo
Elinka se třásla, plošina, madlo, pak jsme skočili, tak
Fláknul jsem sebou, ona na mě, špatně, spadl na ní
Tramvaj zvoní, a koleje, až někdy zas led je poleje
Pojedu s Tebou

Třicátého prosince 1977

Celých 822 dní šlapu na té dlouhé chodbě
Jdeš proti mně, vrtíš se po těch schodech 
Tepané zlato Ti přešlapuje mezi prsy 
Pohladil jsem Tě až do mokrého klínu 
Ó Evropo, betonová sílo, ty monstrum 
Jak je mi špatně z Tvých vyučenců

Řídil jsem pomyslný taxík, pokřikoval na rádio 
Zpívala Joni Mitchell, říkal jsem, ať nasedne 
Ať nechá na pokoji piloty z British Airways 
Grilovaná žebírka z chicagské restaurace
Oblíkne si kalhotky a tričko z leknínů
Ale to už mávala nabalená děvčata z práce
Nasedala poštípaná vánočním mrazem 
Olízla se, takový jsem měl strach o jejich rty
„Tak se dneska namažeme," řekla, šťouchala mě
Šéf už svítil, parkoval jsem, registroval holky 
Mistrné zadečky se vrtěly při zaklapávání pojistek
"De muž, kterej nikdy neplakal, de pozdě do práce.
Do štvrtýho patra de. Nazdár!" pokřikovali vrátní
„Dobrý den," odpověděl jsem, šlápnul na první schod 
A věděl, že mýdlový princ jde poroučet 160 lidem 
Otočil se, skrz vestibul čuměla betonová pixla 
Obrovské sklady, strašná kurva práce

Z úst mi pršely miliony kapek citu 
Narodil jsem se běženci z Podkarpatské Rusi
Čekám, až mě tam někdy vezme
Děvčata zahákují dřevěně putny na ramena 
Voda jim šplouchne nad obruče 
Potom přijdou skvělé rýmy roku 1922 
A Isadora Duncanová zatančí nahá 
Na kašmírových šátcích
Internacionálu

Pak bylo poledne, měl jsem červené fleky na tváři 
Volal matce, přál k Novému roku 
Na stole jí kouřila houbová polévka
"Dobrou chuť mami. Už můžeš maso!"
V kantýně nemusel říkat: „Pusťte to nahlas."
Hráli: Oči čornyje, kak Kalifornyje
Tak chraplavý kornet Armstronga bečel 
I vrátní, dřívější bachaři natahovali uši 
„Přál jste si?" řekla černovlasá Slovenka 
„Španělský víno s bejkem." 
Až po mně šlehla očima, taková láce
Ale i od té lahve mě odtrhli

Zase jsme na někoho zapomněli 
Na chlapa a jeho čtyřicet let u sortimentu
„Hele, ste blbej, nebo co? To je pro mě?" ptal se stydlivě
„Kdepak, já. Já sem jenom pošťák pro transistorák!"
„Dík! To je makačka, co? Tady je to hotovej lágr," řekl Venca
Plkám: „Nechte toho. Tak to musí bejt. Já Vás lituju. Nazdar!"

Šel jsem dál, jehličí Vánoc začalo opadávat
Holka v prvním patře mi dala francouzáka 
Tancoval jsem s ní Holanďana 
Vykopával nohu pěkně vysoko 
Sádlo mi kapalo přes pásek 
Kolem se míhaly mladé i starší žáby 
Potrhané těžkou prací
Styděl jsem se za to
Nemohl jsem jim pomoci 
Cinkal si s nimi o sklenice 
Byl na měkko, navzdory tomu 
Že mě některé neměly rády
Fascinovaně jsem koukal na běžící kotouč magnetofonu 
Miláček zpíval
„Už dávno nejsi dítě!“

Ameriko, poslouchám Tvé rádio

Vzpomínám, čekám na poště, držím zelené peníze
U stolku vstává dívka, vyplnila formulář pro verbíře
Jsem na řadě, pošťák se omluvil, srovnal si kravatu
Usmál se na Latinos, přednostně ji vzal, jo, žoldnéře
Za dveřmi tlačí horká prérie, chci jen kartu na telefon
Pohledy a známku do Evropy, padá tam sníh, Páni
Sebevražedně jdu cestou bez chodníků, pro ten dar 
Komunikace, Ej Tý and Tý, haló, bejby, říkám ženě
Dej mi tělo, včera byl hurikán, rozbil bankéřům skla 
Zrovna tiskli peníze, když odřel lak Kadilaku s rohy
Zapálil chudákům Pontiaky, buzíkům růžová Porše
Hele, viděl jsem hloupou holku, pošlou ji do války 
Hrůza, prosím Tě, řekni mi, co máš na sobě, hořím
Úplně shořím, než se dostanu k Tobě, hladím dolar 
Na cestu, nedám ho Číňanovi, ve fast fůdu, koupím
Cé déčko, kde bude všecko, poušť a rádio Dallas
Ameriko, všechny lodě k tobě plavou, září žoldáku
Mám kusy bodláku v guláši, galimatyáš z preclíku
Hloupě se ptám sám sebe, Žoldáku, krev za ropu?

Mami

Picollo

Koflík kávy byl větší než největší Měsíc
I DC 3 biblické civilizace bylo nejmenší
Mohla jsi za to ty, máš šaty jiné kultury
Za okny prosvětlená i pouličními světly
Vlak podpovrchové dráhy přivezl světy
Šála z lamy vlála, vláčíš s ní po asfaltu
Jdeš a než projdeš kvaltem skrz dveře
Tak já, skoro jak povaleč v baru pískám 
Hned přiznám, že se mi po tobě stýská
Těším se do biopole, které máme doma
Co dáš bejby, co spolu, dám co Ty máš
Pořád zavíráš oči, když líbáš
Ano, je to něha a houpá
Nejsi skoupá
Žiju

Pavučina

Plán pro dnešek, najdu Tě
Pomocí Boha i ruce perutě
Osaměly v domu na poušti
Nahatá Sahara noc spouští
Černě kulisy hor, osíří nebe
Větrný mlýn zavrzá krásou
Zatuhnul v pavučině, věští
Hledáš štěstí, jeho spásné
Pouto, na něj sáhneš, točí
Je svět a zotročí Ti energii
Zapátráš, co košilka skryje
Všechno, co se do tě vryje
I do mysli, smysly na prsa
Symboly, kde složíš hlavu
Pomalu a zticha, je měkká
Ten pocit nekonečna, cíle
Zdá se, že co plánuješ
Ujdeš míle a najdeš