Milan Bukovecký - audio nahrávky / část 1.

 

Bakelitové zvony

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhUU1UNFpqYjdTOWc/view?usp=sharing&resourcekey=0-f_uk36L9prxSWCASGJPl0g

 

Cukrová zeď

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhMUF6UTNZa0lCNWc/edit?resourcekey=0-svAGtrSI6WDdoXm0WMyzcQ

 

Velká bílá holko

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhZUJveHVoNFpDZFU/edit?resourcekey=0-K2gqgxuGV8mIIRC4XCPF0g 

 

Dvacet let poté

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhX0RtZjNFeWtsZ00/edit?resourcekey=0-xs3LiyrQrOE0kwNlcAil8A 

 

Brixen

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhM1AxZHVLeXBBeFU/edit?resourcekey=0-1dPsrjzibTCMEkksITE__Q 

 

Nepomiluješ mě miláčku, nepomiluješ

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhQ19zR0tVdER0Xzg/edit?resourcekey=0-dIOs5yG6wOHFUNv1FOFr1g

 

Chodíš mi do snů

https://drive.google.com/file/d/0B4HWntWL4auhVGNrczFXbG43WTg/view?ts=67ecdf67&resourcekey=0-VDENDfuNniabpHu20Ayjow

~~~

Byla to televize

Dva roky zpět, sedím v prachu silnice nahý a ztopořený
Halucinace na pangejtu, čáry máry z bůstru proti Covid
Nade mnou stojí plukovník, akademičtí řezníci z televize
Rudí absolventi školy Hostounu, začli kecy strašit Čechy
A s novináři učit, jak hezky sbírá chladírenský vůz mrtvé
Bílý plášť, bílé svině, nebyli to chigurgové, byla to pakáž
Prachy, něco jako nucená transformace sebe, ne Mars!
Vracím se zpátky podél manželčina pole, Slunce zapálí
Slámu, plave vzduchem, oblékám si klůcek běžce, hlava
Bolí, běžím domů a než to najdu, nadávám na pašeráky
Spolknu dva prášky, třepu se jestli to zabere a pak
Až do půlnoci jedu autem, jo to tak, houstne
Pěkně vymyšleno, ráno i v rádiu
Žvaní bílí vrazi, ne to Franta
Zelená banda, fest přiblblí
Hodíme na ně 3 lopaty
My, oběti, sami sobě
Kytaru dovalíme
A blues

Nezapomenem

 

Matka

Do zimy se nám narodila, před sto dva lety
Pak 1946 vykřičela syna s blánou na hlavě
Ještě krásné sestry a drsný život sem tam
Tunelem rudé bandy, fest nesla tíhu rodiny
Jezdíme za ní, a nevrátíme jí, co nám dala
Ani vesnice a její pot na ní, babičku a dědu
Koncem Art Deca, hoří stohy, na poli mne
Oni vychovali, byli vzpurní, než je spolkly
Nové spolky, tribuny a rudé prapory
Nedočkali se, až jim spadly huby
Aby se s pomatenou hvězdou
Zas vrátily, lhaly a rozervaly
Náš Svět, Mami
Bůh s námi